zápisky z cest: články, reportáže, cestovní deníky | dalky.cz

Sluncem spálená země (recenze) - Austrálie je v očích autora vskutku zemí neomezených možností. A to hlavně díky své nepředstavitelné rozlehlosti. Kde jinde by vám mohlo projít nepozorovaně odpálení soukromé jaderné bomby?!?! Kde objevitelé a výletníci odcházejí do pustin, aniž by se někdy vrátili zpátky (a aniž by je někdo někdy našel)??

20000 km po Klokánii: Kimberley a okolí - Ráno po snídani se jedeme podívat do místní School Of The Air, která vyučuje děti přes vysílačky. Budova školy je krásně pomalována, všude je spousta místa na hraní. Při exkurzi se dozvídáme mnoho zajímavého o fungování školy. Děti se hlásí vysílačkami z celého světa. Jedni bydlí v buši daleko od měst, jiné cestují s rodiči na plachetnicích, jiné v karavanech. Na spojení bývají i děti z Asie, Evropy a Jižní Ameriky. Věk studentů je rozmanitý. Od 4 roků do 60 let.

20000 km po Klokánii: Kimberley - Kununurra - Na téhle cestě si naše auto užívá svoje. Skoro 150 kilometrů po hrbolaté nezpevněné cestě pořádně prověřilo péra a tlumiče. I naše tělesné schránky dostaly zabrat. Červený prach je úplně všude, kde jen může být. Ale kráter překonává naše očekávání. Ten vesmírný kámen, co sem před milionem let dopadl, musel být obrovský. Sestupujeme na dno kráteru a míříme do středu. Uprostřed nacházíme v písku vyrytý kříž, který má označovat střed. Ale po chvilce nacházíme další a další.

20000 km po Klokánii: Karratha - Broome - Broome nás už z dálky vítá kouřem. Není to však kouř z továren, ale kouř ze stepních požárů. Nikdo je však nehasí a ani nehlídá. Od Staši se dozvídáme, že většinu požárů zakládají požárníci úmyslně, většinou po období dešťů, kdy ještě není zem úplně vyschlá...

S kamerou po Aljašce (recenze) - V současné době je v našich knihkupectvích k dostání spousta cestovatelské literatury - nejen průvodců, ale i reportáží a cestopisů. Knihy jsou to úrovně různé, někdy nevalné, jindy vynikající. K tomu, aby se vám dostávaly do rukou spíše knížky té druhé kategorie se budeme snažit přispět i my. Takže první “recenze“ cestopisné knihy na našem serveru je na světě.

Muntii Apuseni - Prošel jsem a navštívil desítky pohoří a velehor, prožil jako každý jiný kouzelné pocity a radosti z nespoutané přírody a úchvatných horských scenérií. Ale radost největší, radost z snad nejromantičtějších zákoutí horských luk, potoků lesů… mi dělá vždy pobyt v jednom z největších krasových pohoří Evropy, v rumunském Apuseni. Příznačně jsem toto pohoří pojmenoval v našich zájezdech „pastorále rumunského krasu“.

Národní parky Patagonie - Argentina - Pokračování předchozího článku o úplném jihu jižní Ameriky - Patagonii. Tentokráte o Argentině.

Národní parky Patagonie - Chile - Chcete znát fakta? Zde se vám jich dostane měrou vrchovatou. Informace o patagonských národních parcích ležících na území Chile.

20000 km po Klokánii: Perth - Cape Range NP - Cestou objevujeme u silnice samoobslužné stánky se zeleninou. Zastavíš, vezmeš si připravený sáček zeleniny, vhodíš dolar do kasičky a jedeš dál. Kocháme se krajinou, klokani nikde a najednou velbloudi. Začínáme pochybovat, jestli jsme trefili správný kontinent a jsme rozhodnutí po spatření prvního tučňáka jet zpátky.

Vanpacking: Konečně bohatej... - Aby se peníze náhodou nedostaly nějak do špatných rukou, honem jsem za ten zbytek nakoupil pár drobností, jako 65W solární panel na boudu, abych nemusel startovat denně generátor, náklaďákovou baterku, aby tu elektriku střádala, Invertor, aby z baterky dělal 240V a nový malý generátor.

Vanpacking: Ze života hmyzu - ... s komáry je tady potíž, dostanou se všude. I když dáš do oken sítě, ti malí jimi prolezou, a ti velcí si okno otevřou. Jediná fungující ochrana je pocákat se tím maglajsem co je odpuzuje, dnes je věda už tak daleko, že se vyrábějí i takové, co odpuzují jenom hmyz, nikoliv lidi.

Vanpacking: Když nastaly deště - Když drotista odjížděl, poradil mi ať se modlím, aby nezačlo moc brzo pršet, jinak že mi z cesty i placu zbyde jen blátivá jáma. Asi mi tam nahoře má někdo za zlé, že jsem atheista, neb hned za pár dní dobře sprchlo.

S entomology do Thajska II. - Dává se do deště a ten velice rychle přechází v pravý monzunový liják. Vycházíme na mýtinu a mezi provazci deště poprvé vidíme rozkvetlé makové pole - zdroj místního opia. Pod střechou blízké usedlosti se schováváme a čekáme až déšť poleví. Pokračujeme dále, je teď daleko větší vlhko a v pralese je jako v prádelně. Setkáváme se s prvními nepříjemnými obyvateli pralesa - malými zemními pijavicemi. Tito paraziti nám velmi znepříjemňují život. V případě, že se hned neodstraní, přisají se a je pak trochu problém se jich zbavit. Většinou ale pomůže zapálená cigareta nebo zapalovač...

S entomology do Thajska I. - Své kolegy zanechávám v klimatizované hale a sám vyrážím zjistit možnosti dopravy na sever Thajska. Nechceme se nyní zdržovat v Bangkoku, ale chceme co nejdříve vyrazit na sever do oblasti horských pralesů. První krok mimo halu je však pro mě šokem. Obklopuje mě příšerné horko a vlhko. Těžko odhaduji teplotu, ale musí být určitě přes 35°C. Chvíli se mi hlavou honí černé myšlenky, jak to v těchto podmínkách měsíc vydržíme, ale nedá se nic dělat, máme to, co jsme chtěli...

Na skok do severní Indie: Leh - Po obědě následovalo stoupání do dalšího průsmyku Lachlung La (5060m). To nám řidič zpestřil svou terénní jízdou v místech, kde se mu serpentiny zdály příliš dlouhé a tak se občas rozjel po zkratkách. To dokonce i naprosto letargicky klidné domorodce trochu probudilo a zlepšilo tak náladu mezi posádkou autobusu.