zápisky z cest: články, reportáže, cestovní deníky | dalky.cz

Cancy: Australské odbory - Když jsem sehnal práci v Brisbanské fabrice na kráčející bagry, netušil jsem zprvu, že projít přijímacím pohovorem u dílenského mistra zdaleka neznamená, že můžu být přijat. Podle zákona bylo členství v odborech povinné, a teprve bylo otázkou, zda mě za člena přijmou...

Cancy: Alternativní energie - Jedna věc mi ale vrtala hlavou od chvíle, kdy jsme dostali první účet za elektriku. Jako topenář jsem už dávno uvažoval o využití slunečních kolektorů na vytápění i v Čechách, a tady, kde mi slunce pere do střechy deset měsíců v roce, platím víc jak dvacku měsíčně za elektriku co sežere vodní boiler. Koupil jsem dva plechy, sud, trubky a hadici...

Cancy: Bramboráky - Teskně jsem vzpomínal na stánek Vienerwaldu s padesáti druhy jídel z kuřat, nebo jen stánek s bramborákem na Václaváku. Sakra, bramborák, ten by sem seděll!! Svěřil jsem se Heinzovi. Ten povídá: "Dnes uz je pozdě, ale proč ho tu neprodávat napřesrok? Musí to být úžasný kšeft!"

Cancy: Nůžky na plech a jiné kulturní odlišnosti - Zvolna mi začínalo svítat, že australská verze anglosaských zvyklostí a logiky bude něco podstatně jiného, než co mě donedávna učil život ve střední Evropě. Dokud si udrží člověk jistý nadhled, dokážou nové zkušenosti v tomto směru být docela zábavné. Jestliže se ale příliš do nějaké situace vžijete, mohli byste také vyletět z kůže tak jako já kvůli nůžkám na plech…

Cancy: První práce - Chvíli jsem hledal zvonek, pak jsem se rozhodl zaklepat na rám vnější otvírací sítě proti komárům. Po druhém zaklepání se za sítí otevřely domovní dveře - bylo to spíš slyšet než vidět, bylo tam dost tma. Několik vteřin se nic nedělo, síťové dveře zůstávaly zavřené, a já si nebyl jist, zda je v tomto kraji zdvořilé, abych je otevřel zvenčí…

Cancy: Kulturní šok - Zvláštní je, jak depresivně působí Austrálie několik dní i déle po příjezdu na většinu imigrantů. Je známa řada případů, kdy dokonce i emigranti z tehdejšího Československa podlehli tomuhle pocitu natolik, že se ve zmateném úprku odsud zastavili až v náručí rodné totality…

Cancy: Jak to cestování započalo - Pohybovat se po zemském povrchu sem a tam byl odjakživa můj nejoblíbenější koníček. Čím dál se při tom člověk dostal, tím víc mě to bavilo…

Potápění v Pacifiku: Ostrov v Bismarckově moři - V Rabaulu bylo za války hlavní velitelství japonských sil v Tichomoří. V okolních kopcích vykopali Japonci na 500 kilometrů tunelů, které je dokonale chránily před nálety amerických letadel. Uprostřed Rabaulu je velký podzemní bunkr, kde bylo vlastní velitelství. Dnes je to válečné muzeum, nejpodivnější, v jakém jsem kdy byl.

Nepál 91: Praktické informace - pár dobrých rad závěrem - zdravotní problémy, vybavení, doklady, obecné informace…

Nepál 91: Nepál aneb Království hor - My jsme se vydali na výlet kolem Annapúrny. Je to 10. nejvyšší hora na světě, měří 8 078 m a je první osmitisícovkou, na kterou vkročili lidé. Byli to francouzští horolezci Herzog a Lachenal, kteří se sem dostali dne 3.6.1950. Maurice Herzog na svou odvahu podívat se sem, do království bohů, málem doplatil životem. Nádherně o tom píše ve své knize Velké himálajské dobrodružství, která je plná poezie a filozofie a když si ji přečtete, budete zase o kousek blíž k pochopení tohohle zvláštního a nádherného světa.

S Pasátem II přes Atlantik: Část 2. - Španělsko - Sezona začíná v Gibraltaru v květnu. Na přírodě, která je dávno v plném květu to nepoznáte. Pouze na peněžence. Kotvení v marině stojí za den 4,5 Libry. To je polovina letní částky. Obchůdky a kavárny ožívají večer. Město má dnes svátek, zítra jsou Velikonoce. Všichni spěchají za odpočinkem do parku vysoko nad městem. Sportovci a chudí chodí na 400 metrů vysokou skálu pěšky. Nahoru frčí auta, taxíky a pokud by náhodou selhaly brzdy, jsou na nejprudších úsecích po padesáti metrech zabetonovány masívní železné kruhy.

S Pasátem II přes Atlantik: Část 1 - čas příprav. - Včera jsme vysvobodili Pasáta z ledového zajetí popické stodoly. Noční teploty klesly hluboce pod bod mrazu, v poledne se pod "jarním" sluníčkem oteplilo a my mohli konečně odstranit ledový krunýř. K večeru to vypadalo, že úkol dne - přestěhovat kontejnery stojící před stodolou, zvládneme. Za pomoci dalšího nástroje, lidově zvaného hupcuk - lanový zvedák, se nám o den později podařilo vytáhnout loď ze stodoly a přestěhovat ji k dalšímu vystrojení na dvorek atelieru.

Potápění v Pacifiku: Ráj v Hansa Bay - Hansa Bay je záliv asi 200 kilometrů na sever od Madangu. Za války to byla japonská válečná základna, která byla americkým letectvem vygumována. V jejích mělkých vodách zůstalo potopeno na čtyřicet lodí a nespočetně letadel. Tedy ráj pro válečné archeology a vrakové potápěče. Věc má ale jeden háček…

Potápění v Pacifiku: Z Hříměždic na Guadalcanal - Guadalcanal - tuny šrotu na břehu ale hlavně pod vodou. Kromě možnosti potápění máte i spoustu příležitostí uhnat si malárii nebo aspoň úžeh.

Nepál 91: Misto úvodu aneb proč do Nepálu? - Cesta z Indie do hlavního města Nepálu Káthmandú je nezapomenutelný zážitek, který byl natolik silný, že mě ještě teď při vzpomínkách občas zamrazí. Vlakem to ještě šlo – připomínalo to trochu cestu nočním rychlíkem Vihorlat v pátek večer z Prahy do Tater, takže takto jsme celkem bez problémů zvládli prvních 900 km. Dalších 350 km bylo autobusem, který je sice zvenku stejně velký jako naše staré autobusy pro 45 lidí, ale tady je mají uzpůsobené pro zdejší lidi (užší ulička, více řad sedadel, 5 lidí v řadě), takže se jich tam má vejít 65. Zdejší lidé jsou menší, ti to zvládnou, ale my jsme trpěli. A tahle plechová konzerva jménem autobus se řítila rychlostí přibližně 20 km za hodinu po silnici kvalitou připomínající říční řečiště, takže naše ubohé tělesné schránky poskakovaly souhlasně se skoky autobusu po výmolech, otloukaly se tu o strop, tu o opěradlo sedadla před námi. Do toho všudypřítomný prach, tma, vedro… Ze zoufalství jsme okýnkem za jízdy vylezli na střechu, že tam bude aspoň kyslík...