kategorie: zápisky z cest | články, reportáže, cestovní deníky | dalky.cz

Íránské putování: Esfahán - O Esfahánu se říká, že je v něm skryta polovina světa. Ze všech íránských měst je právě tento skvost architektury nejznámější. Bylo pondělí, kolem osmé hodiny ranní, když jsme s Ištvánem vystupovali na autobusovém nádraží a vzdorovali náporu obchoduchtivých taxikářů.

Salzburger Saalachtal - Vydali jsme se na týdenní dovolenou do Rakouska. Začátky našeho pobytu provázelo trvale plačící nebe, které pokašlávalo silným větrem a nepřízeň počasí byla takřka jednoznačná (a tentokrát také jednoznačně předpovězená) po několik dlouhých dní. Vytrvale pršelo celé noci a déšť zvolna ustával kolem poledne. To jsme se plni nadšení vydali na velmi lehké odpolední výlety do tří nedaleko sebe ležících lokalit.

Íránské putování: Aran a Abyaneh - V neděli 21.5.2007 jsme vstávali poměrně brzy. Čekal nás výlet do Aranu a horské vesnice Abyaneh společně se Sepidou a jejím přítelem. Po návratu do Kašanu bylo domluveno, že nás taxikář odveze přímo na autobusové nádraží, ze kterého odjedeme přes noc do Esfahánu. A tak bylo nutné se brzy ráno kompletně zabalit a se všemi zavazadly opustit hotel. Sraz se Sepidou jsme měli v osm hodin před hotelem.

Kitzbühel - Kitzbühel leží mezi Salcburgem a Insbruckem na úpatí masívu Kitzbüheler Alpen. Vyrostl na řece Kitzbühler Ache v nadmořské výšce 762 metrů. Město je situováno mezi známými horskými vrcholy Hahnenkamm s výškou 1712 metrů a Kitzbüheler Horn 1996 metrů a patří k exkluzivním a prestižním střediskům Alp.

Íránské putování: Kašan - Dostat se z Qomu do Kašanu není nijak složité. Ostatně stejné je to v celém Íránu. Hustá síť autobusových linek propojuje snad všechna místa, která stojí za to navštívit. A pokud se snad někde vyskytne problém nedostupnosti, vždycky zde existuje možnost tzv. „share taxi“. Co to je? S několika dalšími cestujícími si pronajmete taxík a vydáte se do místa určení. Je to levné a rychlé.

Kolmo napříč Austrálií: Zpátky do civilizace - Od předchozí reportáže utekly zase asi dva týdny, během kterých jsme definitivně opustili méně obydlenou, divočejší a dobrodružnější půlku naší cyklocesty a nyní už nás bude čekat více obydlená jihovýchodní a východní půlka Austrálie.

Íránské putování: Qom - Cesta vlakem z Andimešku do Qomu proběhla hladce. Spali jsme v lehátkovém kupé s ještě třemi dalšími muži. Jeden z nich byl policista v civilu a druhý inženýr přes těžbu ropy. Všichni kromě mne a Ištvána měli namířeno přímo do Teheránu. Než jsme usnuli, docela pěkně jsme si v rámci jazykových možností popovídali a nakonec se oddali sladkému snění. Já si dosyta užíval možnosti ležet, protože několik předchozích nocí jsme strávili v sedě v autobusech.

Kolmo napříč Austrálií: Loučení se Západní Austrálií a Nullarbor Plain - Od poslední reportáže z přímořské Esperance uplynulý již 3 týdny. Od té doby jsme zažili zase plno zajímavých a krásných zážitků, našlapali stovky kilometrů a hlavně se rozloučili s největším australským svazovým státem Western Australia a překročili hranice do South Australia (Jižní Austrálie).

Íránské putování: Šůš - Starý Mercedes ukrajoval íránskou krajinu směrem na jih pomalu a občas i spolehlivě. Jen dvakrát za noc musel řidič neplánovaně zastavit, protože upadla jakási součástka a bylo třeba provést opravu. Interiér autobusu rozhodně nebyl moderní. Chyběla anatomicky tvarovaná sedadla a místo nich zde byly něco jako malé paravany. Musím ale říci, že mě osobně se Mercedesem cestovalo mnohem pohodlněji, než Volvem. Ištván byl sice rozlámaný, ale já preferoval větší prostor a tím i pohodlí.

Karakoram Highway - Jsou na světě národy, které se navzájem nenávidí. Turci a Řekové, Arméni a Ázerbájdžánci, Srbové a Chorvati, Arabové a Židé. A také Indové a Pákistánci. Po druhé světové válce spolu vedli tři velké války a řadu menších konfliktů, z nichž většina se týkala sporného území Kašmíru. Toto území je dodnes rozděleno mezi Indii a Pákistán a obě strany odděluje linie příměří. Občas probíhají v této oblasti boje mezi oběma armádami. No armádami - spíš se jedná o přestřelky horolezeckých družstev, protože často se bojuje v nadmořské výšce přes 6000 metrů na ledovci.

Íránské putování: Hamadán - Je středa ráno a cesta z Tabrízu do Hamadánu proběhla nad očekávání dobře. Rýma a kašel se ještě nestačily rozrůst do „apokalyptických“ rozměrů jak u mě bývá zvykem a tak jsem se na svém sedadle docela slušně vyspal. Autobus byl moderní a značky Volvo. V ceně jízdenky tak byla i filmová záplava produktů bollywoodské provenience, která svými náměty vysoce převyšuje sladko-romantické příběhy Rosamundy Pilcherové. Láska, bolest, pláč a žárlivost, to jsou neustále se opakující motivy těchto filmů. Občas se urodilo a bylo možné zhlédnout i filmy íránské produkce, ale ve své podstatě to bylo stejné. Láska a dobro, tradice a úcta k hodnotám vždy na poslední chvíli zvítězily nad záští a nepřejícností.

Íránské putování: Kandovan - Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.

Kolmo napříč Austrálií: Od eukalyptových lesů k poušti - Od poslední písemné zprávy vedla naše cesta z eukalyptových lesů v okolí Pembertonu dále přes městečka Northcliffe, Walpole a Denmark až do přímořského letoviska Albany. Odtud jsme pokračovali na sever do vnitrozemí do pohoří Stirling Range a dále znova k pobřeží do Esperance. Zde se naše cesta otočí na sever do vnitrozemského Norsemanu, okraje pouště Nullarbor plain.

Íránské putování: Tabríz - Bylo 01.30 místního času a přesně 14.5.2007. Nikdy tyto údaje nezapomenu, protože přesně v tu dobu mým ramenem zatřásla obrovitá ruka řidiče našeho autobusu a v perštině mi vzrušeně vysvětloval, alespoň tak jsem si obsah jeho slov domýšlel, že prvního cíle mé cesty Tabríz, jsem právě dosáhl.

Vardzia - aneb jak se pije v Gruzii - Jedním z nejkrásnějších míst Gruzie je určitě jeskynní komplex Vardzia. Nachází se v pohoří Malý Kavkaz na jihu Gruzie, kousek od tureckých hranic. Na mapě to vypadá, že to je celkem významné městečko. Ve skutečnosti to není ani vesnice, spíš samota v horách, kde je jeden „hotel“ a několik obytných stavení. Za sovětských dob sem jezdilo asi turistů docela dost, poněvadž je tu k vidění i velikánský chátrající hotelový komplex ze starých časů. Po rozpadu SSSR sem moc turistů nezavítalo. Ale dnes je opět Vardzia často navštěvovaným místem. Jezdí sem turisté z Gruzie i ze zahraničí.