Čtení - články v kategorii zápisky z cest

Celkem bylo nalezeno 418 článků. Zobrazeny jsou články 316 - 330.

Tepuis Guyanské vysočinyTepuis Guyanské vysočiny - V cípu Venezuely, v oblasti nazývané Guyanská vysočina, se rozkládá pustá říše ticha, které kralují mohutné stolové hory. Oblast okouzlila spisovatele A. C. Doyleho natolik, že ji ve své fantazii zabydlil prehistorickými zvířaty a napsal o ní knihu Ztracený svět.

Last Frontier: Trajektem na jihovýchod - Na trajektu můžete spát v kajutě, kde by vás noc vyšla asi na $20. Ale také lze spát ve spacím pytli v zadní vyhlídkové místnosti, a nebo v soláriu - zastřešeném prostranství na nejvrchnější palubě. Zde můžete také postavit stan, který ale nesmí být pod přístřeškem. Je zde nejlepší výhled, ale občas tu fouká. Většinou je solárium obsazeno mládeží. Přeci jen se tu tak nekontroluje konzumace alkoholu či travičky...

Nad Varanasí svítáNad Varanasí svítá - Ubohé dláždění, zvyklé pouze na nohy bosých rikšů, zní ozvěnou našich bot. Spěcháme, abychom shlédli obřad pro Indy nejposvátnější - obřad očisty u svaté Gangy. Řeka pramenící v Himálajích u posvátné hory Kailáš, kde si Šiva dopřává šluků z marihuanové cigarety, je už po staletí pro lidnatou Indii řekou posvátnou. Přináší s sebou tolik žádanou vodu a dává tak obživu tisícovkám hubených rolníků, hrbících se denně v rýžových polích. Samozřejmě Ganga slouží i pro jiné účely.

Last Frontier: Čekání na polární záři - Já jsem měl tu příležitost vidět jednu polární záři, která postupně pokryla celou polovinu oblohy. Vedle stojící chlápek, žijící na Aljašce již dvanáct let, mi potvrdil, že žádnou podobnou záři ještě nikdy neviděl a byl z ní stejně unesen jako já. To naopak můj spolubydlící Indián Vernon ji okomentoval slovy: "That was just a little bit different but nothing new..." Byla pouze trochu jiná, ale nic nového. To víš, když já byl ještě malý kluk... A započal vyprávět, jaké to byly zlaté časy, když...

Villarrica  - člověk proti sopceVillarrica - člověk proti sopce - Mlčky koukáme do obrovité díry pod námi s naprosto kolmými stěnami, zrak je přitahován žhavým koláčem v hloubce 200 metrů. Sopouchové vyvřeliny mění barvy od horní šedé přes zelenou a žlutou až k červené. Na dně se pomalu převaluje oranžová láva, vše se tetelí a rozmazává, navzájem překrývá vlnami, ze stěn se sypou příškvary, jsou pohlcovány a vzápětí zase vyplivovány, ozývá se prudké zaburácení a z magmatu vystříknou ohnivé jiskry. Horký vzduch vyletěl obřím komínem až k nám...

Vanpacking: Rušné dny - Nejdřív se stavili na pokec dva cestovatelé, Štefan s Martinem, a zkejsli tu hned pár dní, aby se setkali s Frantou vracejícím se z jeho spanilé jízdy. Po roce pobytu a cestování, byl pro ně cennou studnicí čerstvýchých informací. Bohužel neměli dříve tušení o těchto stránkách, takže chudáci koupili v Sydney obyčejný station wagon, ve kterém museli denně přehazovat bágly zezadu dopředu na noc, aby měli místo na spaní, a ráno zase nazpátek, aby mohli řídit. Když člověk neplánuje cestu na dlouho, dá se tak také přežít, momentálně ovšem by bývali mohli za stejné peníze mít Frantův van, a užívat si daleko většího pohodlí...

Last Frontier: Denali National Park & Reserve - To se ale již chystá k soumraku a tak rychle v tundře stavím stan. Do BRFC - bear resistant food container, který zadarmo půjčují ve visitor centru, vkládám všechny potraviny, zubní pastu, kartáček a další věci, které vábí medvědy. Ten pak umisťuji po větru alespoň 100 metrů od stanu.

Bělorusko - země neznámá - Bělorusko není, a vzhledem k řídkému výskytu historických památek nikdy nebude turisticky atraktivní zemí. Přesto se nedá tvrdit, že v postsovětské republice není nic k vidění. Nezničená příroda, malebné vesničky plné starosvětské romantiky, průzračně čistá voda jezer i řek, lesy plné plodů a v neposlední řadě svým způsobem jistě zajímavá všudypřítomná absurdita pozůstatků sovětského impéria.

20000 km po Klokánii: Darwin - N.P. Kakadu - Dlouho se žádný krokodýl neobjevuje. Pak se ale z ničeho nic vedle lodě vynořuje asi třímetrový krokodýl. Pár pokusů stačilo k tomu, aby v jeho tlamě zůstal lákající kus masa. Po chvilce se na hladině objevuje i had. Jeho výstup z vody na větev je opravdu rychlý. Ale to nejlepší nás teprve čeká. Na zpáteční cestě k lodi připlouvá krokodýl, jehož úctyhodných pět metrů délky budí respekt. Po jeho prvním neúspěšném pokusu ulovit návnadu slyšíme silné cvaknutí čelistí, z kterého člověka mrazí v zádech. Krokodýl se však hned otáčí a jeho druhý útok už je úspěšný.

Last Frontier: Dříve zlato, nyní ryby stojí za to! - Při plném provozu se pracuje na tři směny. Každá směna pracuje šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu. My pracujeme od 4:30 do 20:30. Je každého jeho odpovědností, že nezaspí. První dny, když se probudím, tak si nejsem schopen ani zavázat hodinky. Nemohu hýbat prsty. A to mám před sebou celý den manuální práce.

Chilské fjordyChilské fjordy - Loď Puerto Eden, pojmenovaná podle takřka ztracené patagonské osady, je jediným plavidlem jezdícím tuto dlouhou trasu. O plavbu mají turisté velký zájem, i když lístek do první třídy stojí okolo 340 USD. Druhá třída se prodává za 280 USD, pasažéři se ale musejí spokojit s palandami ve společných kabinách pod čarou ponoru. Třetí třída sedí po řadách v místnosti připomínající kinosál, jenom místo plátna koukají na holou stěnu. O jídlo není nouze, protože cena zahrnuje také plnou penzi. Maximální počet cestujících je 167, o které se stará 37 členů posádky.

Last Frontier: PPT - uprostřed ničeho - V King Salmon však naše cesta nekončí, pouze přesedáme do tří malinkých letadel. Rozdělují nás podle hmotnosti. Už při rozletu se to s letadélkem trochu mává. Letím v Cessna 208 Caravan pro 10 lidí. Je to hornoplošník a tak si připadám, jako někde v safari. Cestou vyhlížím divokou zvěř pod námi. Škoda jen, že ten let trvá tak deset, patnáct minut. Najednou klesáme. Tady přeci nemůžeme přistát! Kromě nekonečných močálů tu a tam přerušených oázou zakrslých stromků tu nevidím vůbec nic...

Last Frontier: Kenai - fjordy, ledovce, zlato - Útesem lemovaná pláž je stále více zužována stoupající vodou která nás posléze nutí přelézat balvany v úpatí skalisek. Začínám se obávat o svůj baťoh obsahující veškerý můj majetek na tomto kontinentě. Přeci jen je tak těžký, že bych s ním neuplaval ani pár metrů a utopit se mi ho zbytečně nechce. A tak navrhuji návrat k plácku s vodopádkem.

Last Frontier: První dny na Aljašce - Petr zde byl již před rokem, a tak bez větších nesnází nacházíme úřad práce, kde se právě dnes koná nábor na práci do rybáren - fish processing. Pokud máte pracovní povolení a jste schopni tvrdě pracovat, což představuje i šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu stát na nohou, tak vám promítnou dokumentární film, položí pár otázek a oznámí, že se druhý den máte dostavit pro bližší instrukce.

Last Frontier: Cesta napříč kontinentem - Do časného chladného rána pronikla záře reflektoru. Za námi se rozhoukala policejní siréna. Zastavujeme. Šerif má dobrou náladu, a tak to pro tentokrát je na americko-kanadské hranici jen napomenutí za rychlou jízdu. Po krátké době již opět přidáváme plyn. Jsme 35 hodin na cestě, za sebou máme na 3000 kilometrů.

Zobraz další stránky:   1 - 15    16 - 30    31 - 45    46 - 60    61 - 75    76 - 90    91 - 105    106 - 120    121 - 135    136 - 150    151 - 165    166 - 180    181 - 195    196 - 210    211 - 225    226 - 240    241 - 255    256 - 270    271 - 285    286 - 300    301 - 315    316 - 330    331 - 345    346 - 360    361 - 375    376 - 390    391 - 405    406 - 420  

Diashow Aljaska 2017