Čtení - články v kategorii zápisky z cest

Celkem bylo nalezeno 418 článků. Zobrazeny jsou články 331 - 345.

Vanpacking: Mašinky - První neděli v měsíci (tentokrát květnu), jsem se vydal prozkoumat sraz miniaturních železničářů v sousední obci Grandchester. Mimo jiné se zdá, že miniaturní železnice se v Austrálii za posledních deset nebo patnáct let neuvěřitelně rozmohly. V roce 1988 na cestě okolo kontinentu jsme objevili jen jednu takovou železnici v Busseltonu v Západní Austrálii. V posledních pár letech jsem narazil nejmíň na čtyři další.

20000 km po Klokánii: Kimberley a okolí - Ráno po snídani se jedeme podívat do místní School Of The Air, která vyučuje děti přes vysílačky. Budova školy je krásně pomalována, všude je spousta místa na hraní. Při exkurzi se dozvídáme mnoho zajímavého o fungování školy. Děti se hlásí vysílačkami z celého světa. Jedni bydlí v buši daleko od měst, jiné cestují s rodiči na plachetnicích, jiné v karavanech. Na spojení bývají i děti z Asie, Evropy a Jižní Ameriky. Věk studentů je rozmanitý. Od 4 roků do 60 let.

20000 km po Klokánii: Kimberley - Kununurra - Na téhle cestě si naše auto užívá svoje. Skoro 150 kilometrů po hrbolaté nezpevněné cestě pořádně prověřilo péra a tlumiče. I naše tělesné schránky dostaly zabrat. Červený prach je úplně všude, kde jen může být. Ale kráter překonává naše očekávání. Ten vesmírný kámen, co sem před milionem let dopadl, musel být obrovský. Sestupujeme na dno kráteru a míříme do středu. Uprostřed nacházíme v písku vyrytý kříž, který má označovat střed. Ale po chvilce nacházíme další a další.

20000 km po Klokánii: Karratha - Broome - Broome nás už z dálky vítá kouřem. Není to však kouř z továren, ale kouř ze stepních požárů. Nikdo je však nehasí a ani nehlídá. Od Staši se dozvídáme, že většinu požárů zakládají požárníci úmyslně, většinou po období dešťů, kdy ještě není zem úplně vyschlá...

Muntii Apuseni - Prošel jsem a navštívil desítky pohoří a velehor, prožil jako každý jiný kouzelné pocity a radosti z nespoutané přírody a úchvatných horských scenérií. Ale radost největší, radost z snad nejromantičtějších zákoutí horských luk, potoků lesů… mi dělá vždy pobyt v jednom z největších krasových pohoří Evropy, v rumunském Apuseni. Příznačně jsem toto pohoří pojmenoval v našich zájezdech „pastorále rumunského krasu“.

20000 km po Klokánii: Perth - Cape Range NP - Cestou objevujeme u silnice samoobslužné stánky se zeleninou. Zastavíš, vezmeš si připravený sáček zeleniny, vhodíš dolar do kasičky a jedeš dál. Kocháme se krajinou, klokani nikde a najednou velbloudi. Začínáme pochybovat, jestli jsme trefili správný kontinent a jsme rozhodnutí po spatření prvního tučňáka jet zpátky.

Vanpacking: Konečně bohatej... - Aby se peníze náhodou nedostaly nějak do špatných rukou, honem jsem za ten zbytek nakoupil pár drobností, jako 65W solární panel na boudu, abych nemusel startovat denně generátor, náklaďákovou baterku, aby tu elektriku střádala, Invertor, aby z baterky dělal 240V a nový malý generátor.

Vanpacking: Ze života hmyzu - ... s komáry je tady potíž, dostanou se všude. I když dáš do oken sítě, ti malí jimi prolezou, a ti velcí si okno otevřou. Jediná fungující ochrana je pocákat se tím maglajsem co je odpuzuje, dnes je věda už tak daleko, že se vyrábějí i takové, co odpuzují jenom hmyz, nikoliv lidi.

Vanpacking: Když nastaly deště - Když drotista odjížděl, poradil mi ať se modlím, aby nezačlo moc brzo pršet, jinak že mi z cesty i placu zbyde jen blátivá jáma. Asi mi tam nahoře má někdo za zlé, že jsem atheista, neb hned za pár dní dobře sprchlo.

S entomology do Thajska II. - Dává se do deště a ten velice rychle přechází v pravý monzunový liják. Vycházíme na mýtinu a mezi provazci deště poprvé vidíme rozkvetlé makové pole - zdroj místního opia. Pod střechou blízké usedlosti se schováváme a čekáme až déšť poleví. Pokračujeme dále, je teď daleko větší vlhko a v pralese je jako v prádelně. Setkáváme se s prvními nepříjemnými obyvateli pralesa - malými zemními pijavicemi. Tito paraziti nám velmi znepříjemňují život. V případě, že se hned neodstraní, přisají se a je pak trochu problém se jich zbavit. Většinou ale pomůže zapálená cigareta nebo zapalovač...

S entomology do Thajska I. - Své kolegy zanechávám v klimatizované hale a sám vyrážím zjistit možnosti dopravy na sever Thajska. Nechceme se nyní zdržovat v Bangkoku, ale chceme co nejdříve vyrazit na sever do oblasti horských pralesů. První krok mimo halu je však pro mě šokem. Obklopuje mě příšerné horko a vlhko. Těžko odhaduji teplotu, ale musí být určitě přes 35°C. Chvíli se mi hlavou honí černé myšlenky, jak to v těchto podmínkách měsíc vydržíme, ale nedá se nic dělat, máme to, co jsme chtěli...

Na skok do severní Indie: Leh - Po obědě následovalo stoupání do dalšího průsmyku Lachlung La (5060m). To nám řidič zpestřil svou terénní jízdou v místech, kde se mu serpentiny zdály příliš dlouhé a tak se občas rozjel po zkratkách. To dokonce i naprosto letargicky klidné domorodce trochu probudilo a zlepšilo tak náladu mezi posádkou autobusu.

Na skok do severní Indie: Údolí Spiti - Asi po hodině čím dál pomalejšího stoupaní a frekventovanějších přestávkách jsme byli sice daleko od Kaza, ale stále příliš daleko od vrcholu. Po další hodině jsme se dostali až našemu záchytnému bodu a zjistili dvě věci. Za prvé skalní výčnělek, ze zdola vypadající jako maličký bod, je ve skutečnosti dost velká skála a za druhé, že před námi je pokračování strmého stoupání. Naštěstí ne na dlouho. Pak se skutečně krajina srovnala a my procházeli po náhorní plošině další hodinu až do vesnice.

Vanpacking: Další hosté - Oproti Sydney mi připadá, že v Brisbáně není zdaleka taková poptávka po levných vozidlech. Za tuhle cenu v Sydney by člověk musel být na místě před osmou ranní v den vyjití inzerátu, aby měl jakous-takous naději na úspěšnou koupi. Van byl pojízdný, jen nepřihlášený, tak jsme museli vyřídit papíry na převoz, a odpoledne dorazili na mou základnu do Laidley. Franta neměl námitek na dohodu, že za mou pomoc s přípravou vanu mi později píchne s busem. Není sice technický typ, ale to je vlastně co potřebuju, někoho spíš s cítěním estetickým, kdo by na busu řídil práce výzdobné.

Na skok do severní Indie: Z nížin do hor - Pravidlo č.1 - pro jistotu se zeptej několika lidí a odpověď zprůměrňuj. To můj šofér nedělal, což znamenalo několikrát se vracet a bloudit po celé čtvrti. V půl jedné jsme nakonec, mě záhadným způsobem, dorazili k hotelu. Odhlášení před polednem jsem se už vzdal, ale další šok mě čekal při placení. Dal jsem rikšovi peníze na kterých jsme se dohodli, načež on začal protestovat, že to má být desetkrát více...

Zobraz další stránky:   1 - 15    16 - 30    31 - 45    46 - 60    61 - 75    76 - 90    91 - 105    106 - 120    121 - 135    136 - 150    151 - 165    166 - 180    181 - 195    196 - 210    211 - 225    226 - 240    241 - 255    256 - 270    271 - 285    286 - 300    301 - 315    316 - 330    331 - 345    346 - 360    361 - 375    376 - 390    391 - 405    406 - 420  

Diashow Aljaska 2017