Čtení - seriál: Indie 95

Cesta do Indie a zase zpátky. Po zemi - autobusy, vlaky, pěšky i jinak. Téměř dva měsíce nepohodlí, špatného jídla, nedostatku spánku - tedy toho, co je pak nazýváno dobrodružstvím (pokud to člověk ve zdraví přežije)

Ještě ne tak úplně na cestě... - Tak, dneska to konečně začalo. I když se vlastně nedá říct, že to začalo dneska. Dalo by se totiž říct, že už to začalo před pěti dny nebo před sedmi měsíci. Právě před asi přibližně sedmi měsíci a třemi dny jsme vymysleli plán INDIE.

Rumunsko, Bulharsko, Turecko - aneb všude dobře, na Balkáně nejlépe - Teď na chvíli přeruším, poučený čtenáři, tuto rumunskou idylu, kterou sis právě jistě představoval a popíšu ti náš aktuální stav: Právě si tu sedmo sedím, levým palcem ve spolupráci s ukazováčkem téže levé ruky přidržuji závěs autobusový okenní, by nefoukalo mi do uší a na krk můj. Pravou rukou (tou na opačné straně) uchopuji stejným způsobem propisovací pero, asi z 2/3 vypsané, píši tyto řádky a uháním si to přenádhernou tureckou krajinou v solidním iránském autobusu s otevíracími okénky spolu se svými dvěma přáteli. Ptáš se, čtenáři, kam že to uháním? Odpovím ti: “Do Tehránu.“

Překračujeme íránské hranice - Chachá, to byla noc! Poprvé jsem se pořádně vyspal. Asi tak 7 hodin, to je teda bomba! I když tu bombu bych asi neměl zdůrazňovat, blížíme se k turecko-íránským hranicím a v horách mohou číhat kurdský teroristi.

Z Teheránu do Zahedánu - Na hranice jsme se probojovali přes pět vojenských kontrol za pětačtyřicet minut, počkali jsme, až se hranice otevře a tradá do Pákistánu. Teda, s tím tradá jsem to asi přehnal. Jsme na hranicích bez jediné pákistánské rupie, banka tu žádná není, tak měníme 5$, ç10 a 30 marek při značně nevýhodném kursu. Po tomto obchodu nám zůstává ubohých ç10 a neupotřebitelné šeky.

Taftan, Quetta, Lahore - Holky si spokojeně vykračovaly, dokud na nás nevyběhli psi. V mžiku jsem stál sám na cestě a proti mně se řítilo 7 krvežíznivých psů (to zní dobře, že?). Nechci se chlubit (to známe!), ale zachoval jsem (jako ostatně vždy) chladnou hlavu (čím dál lepší), postavil jsem se psům čelem (typický tzv. hrdinský postoj) a čekal (úúúúú!- ten chlap má ale nervy z ocele). Naštěstí obyvatelé bazaru své psy hlasem zkrotili, proto jsem tedy nemusel použít své fantastické chvaty a ani jsem nedostal vzteklinu, přestože mi to je, věřte mi, obojí líto...

Cestovní pojištění rychle online:
www.srovnejto.cz/cestovni-pojisteni-online/

Diashow Oregon