Čtení - články o zemi Nepál

Celkem bylo nalezeno 10 článků. Zobrazeny jsou články 1 - 10.

ŠerpovéŠerpové - Kdo řekne A, musí říci i B. Kdo řekne Himaláje, musí říci taky Šerpové. Původně jsem plánoval pobýt v Himaláji 4 týdny a chtěl jsem se pokusit dostat se někam přes pět tisíc výškových metrů, třeba do onoho slavného základního tábora pod Everestem. Je to cíl mnoha cestovních kanceláří, na který lákají turisty. Rád bych se dnes nějakého znalce zeptal, kolik z těch účastníků tento cíl tak v průměru skutečně dosáhne? Dobrá vůle na to v žádném případě nestačí.

Těžké boje v Nepálu - Téměř 1000 lidí bylo zabito v týdnu urputných bojů mezi nepálskou armádou a jednotkami maoistických vzbouřenců v horské oblasti Rolpa. Maoisté, decimováni od minulého týdne armádními vrtulníky i pozemními vojsky zahájili v úterý v noci protiofenzivu při které dobyli vojenskou pevnost v blízkosti vesnice Gaam, asi 298 km západně od nepálského hlavního města Káthmandu. Během tohoto útoku podle oficiálních zpráv zahynulo asi 250 povstalců a 104 vojáků plus několik vesničanů, ktaré povstalci použili jako živé štíty.

Nepál 96: Na treku - Začátek chodníku vedoucího do Dhanpusu je asi půl km za Phedi. To je samo osobě jen pár baráků a začátek chodníku je rafinovaně ukryt zídkou osamělého stavení. Nemuseli jsme však nic hledat, taxikář nás vyklopil přímo na místě. Vyinkasoval co nám den předem usmlouval hotelier a my jsme si upravili krosny aby se nám pohodlně nesly. Jakoby odnikud se tam objevilo pár místních maníků a začali se nám vnucovat jakožto nosiči. My, protože jsme byli rozhodnutí si nést všecko sami, jsme se zase dívali skrz ně. Fungovalo to docela dobře, až na jednoho co byl rozhodnut si dnes za každou cenu vydělat nějakej peníz. Ten nás následoval, předešel a zase následoval asi hodinu, než zjistil, že kápl na ty špatné.

Nepál 96: Pokhara - Cestou jsme si stačili všimnout, že po ulicích se potuluje podstatně víc posvátných krav než v Kathmandu, jezdila tu zajímavá vozidla, připomínající půdní frézu blahé paměti v zemích střední Evropy, jenže větší a jednoválcové dýzláky. Říkají jim tam "walking tractor" a je to pomsta z Číny. Co nás však upoutalo nejvíc, byla auta. Všecko stejná značka a všecko stejnej model až na vzácné výjímky. Patrně tam zvládli klonování Toyoty Corolly z r 1976. Navíc všechna osobní auta, většinou taxíky, měla žlutou střechu. No ale do hotelu jsme ve zdraví dorazili kolem 14:30, tam nám zaměstnanci drapli krosny a než jsme se nadáli, tak jsme byli ubytovaní ve dvou pěkných komfortních pokojích. Sprcha, záchod a slušně velký pokoj, vše čisté a upravené. To jsme ještě netušili, že to je náš polední slušný záchod na dobu vandru.

Nepál 96: Odjezd do Pokhary - A na této silničce se pohybuje veškerá doprava mezi Kathmandu a Pokharou. Není jí málo. Chodci počínaje, přes cyklisty, posvátný krávy, motorky, auta, autobusy po náklaďáky, made in India, značky TATA. Jenom to R jim tam schází. Vůbec mají vlohy na vymýšlení komerčních značek. Jako vodka Mirnov. Té zase schází S. A tak podobně. Ty obludy značky TATA se vyznačují tím, že utrpí vážnou poruchu na tom nejnemožnějším místě, kde se téměř nedá objet. A neodtáhnou to bokem. Začnou to opravovat tam kde se to zastavilo. Převodovka, diferenciál, haubny, motor, prakticky generálku zvládají na silnici ve smradu, dešti, blátě, prachu, neustálého troubení aut a přihlížení čumilů. Auto tam je tak dlouho, dokud není opět pojízdné. Třeba týden či dva. Ti dotyční co páchají tu opravu jsou stoičtí. Dovedou klidně čekat na náhradní díly pár dnů. Viděli jsme jedny co si dali postel do stínu náklaďáku a tam spokojeně chrupali za monumentálního lomozu, troubení a hřmotu. Jsou prostě z jiného těsta.

Nepál 96: Kathmandu - Úzké uličky byly ve věčném příšeří. Po obou stranách na kraji byly stánky pod širým nebem a bylo tam k dostání VŠE. Švec tam spravoval boty, krejčí šil na šlapacím šicím stroji, řezník prodával neuvěřitelně ušmudlané a páchoucí skopové s hlavou berana vystavenou na špalku. Hrnčíři, zlatníci, zelináři, pekaři, všecko zkondenzované v maličkém přeplněném prostoru. Tím vším protékala otevřená kanalizace, která tomu všemu dodávala tu správnou atmosféru. Slovo hygiena je tam naprosto neznámé. Nádobí se tam myje a nebo prádlo pere těsně vedle této kanalizace. Dejte si pak chutný oběd na takovém talíři. I když je převážně nerezový, nezabráníte tomu abyste další den začali měnit barvy a další tři dny strávili v podřepu.

Nepál 96: Úvodem - Prvně byl určen termín, konec září a začátek října 96. Lidi si různě rozdělili úkoly a začaly přípravy. To vše mimo soukromého tréninku jak to každému vycházelo, vyhovovalo a podle stavu zbouranosti jeho tělesne schránky. Původní plán byl obejít hlavní hřeben Annapurny, s přechodem jednoho průsmyku 5500 m n.m. vysoko. Problémy začaly brzo. Ne každý mohl odjet na 4 týdny. Proto jsme osmičlennou skupinu rozdělili na 2 části. Ti šťastnější co mohli odjet na 4 týdny zůstali tři - Dan, Wanita a Jane. Ti méně šťastní co mohli odjet na 3 týdny zůstali dva - moje maličkost a Martin. A tři nešťastní, Ivan, Hanka a Dušan nemohli opustit svůj dobře prosperující podnik na déle než 14 dnů.

Nepál 91: Praktické informace - pár dobrých rad závěrem - zdravotní problémy, vybavení, doklady, obecné informace…

Nepál 91: Nepál aneb Království hor - My jsme se vydali na výlet kolem Annapúrny. Je to 10. nejvyšší hora na světě, měří 8 078 m a je první osmitisícovkou, na kterou vkročili lidé. Byli to francouzští horolezci Herzog a Lachenal, kteří se sem dostali dne 3.6.1950. Maurice Herzog na svou odvahu podívat se sem, do království bohů, málem doplatil životem. Nádherně o tom píše ve své knize Velké himálajské dobrodružství, která je plná poezie a filozofie a když si ji přečtete, budete zase o kousek blíž k pochopení tohohle zvláštního a nádherného světa.

Nepál 91: Misto úvodu aneb proč do Nepálu? - Cesta z Indie do hlavního města Nepálu Káthmandú je nezapomenutelný zážitek, který byl natolik silný, že mě ještě teď při vzpomínkách občas zamrazí. Vlakem to ještě šlo – připomínalo to trochu cestu nočním rychlíkem Vihorlat v pátek večer z Prahy do Tater, takže takto jsme celkem bez problémů zvládli prvních 900 km. Dalších 350 km bylo autobusem, který je sice zvenku stejně velký jako naše staré autobusy pro 45 lidí, ale tady je mají uzpůsobené pro zdejší lidi (užší ulička, více řad sedadel, 5 lidí v řadě), takže se jich tam má vejít 65. Zdejší lidé jsou menší, ti to zvládnou, ale my jsme trpěli. A tahle plechová konzerva jménem autobus se řítila rychlostí přibližně 20 km za hodinu po silnici kvalitou připomínající říční řečiště, takže naše ubohé tělesné schránky poskakovaly souhlasně se skoky autobusu po výmolech, otloukaly se tu o strop, tu o opěradlo sedadla před námi. Do toho všudypřítomný prach, tma, vedro… Ze zoufalství jsme okýnkem za jízdy vylezli na střechu, že tam bude aspoň kyslík...

Diashow Aljaska 2017