Galerie

Greece Tours 05/2013 - (2 obr.)

Kronštadt 2012 - (4 obr.)

Wadi Qelt - (1 obr.)

New York City - (3 obr.) - New York je největší a nejlidnatější město Spojených států amerických a nachází se na východním pobřeží země ve stejnojmeném státě. Tato metropole je především obchodním, hospodářským a finančním centrem, navíc má ale celosvětový vliv i v jiných oblastech, například politice, umění nebo módě.

Maroko ve filmu - (8 obr.) - Chodíte rádi do kina či sledujete filmy v televizi nebo na dvd a současně rádi o dovolené cestujete dál než na Máchovo jezero? Pak vězte, že byste na svých cestách neměli vynechat severoafrické Maroko. Především díky své úchvatné krajině zde byla totiž natočena, aniž to možná tušíte, celá řada světově proslulých filmů.

Deštivý Auckland - (25 obr.)

Adelaide - (12 obr.)

Brisbane - (8 obr.)

Canberra a okolí - (16 obr.)

Christchurch - (11 obr.)

Dunedin - (11 obr.)

Fraser Island - (12 obr.)

Ghan - (9 obr.)

Indian Pacific Railway - (8 obr.)

Melbourne - (13 obr.)

Nový Zéland - jižní ostrov I - (31 obr.)

Australským outbackem - (20 obr.)

Perth - (11 obr.)

Sydney - (13 obr.)

Tasmánie I - (28 obr.)

Tasmánie II - (17 obr.)

Jezero Taupo - (7 obr.)

NP Tongariro - (9 obr.)

Uluru a okolí - (26 obr.)

Victoria - (13 obr.)

Wellington - (8 obr.)

Apia - (9 obr.)

Francouzská polynésie - (23 obr.)

Gambiéry - (11 obr.)

Henderson a Pitcairn - (21 obr.)

Levuka a Vanua Levu - (21 obr.)

Viti Levu - (9 obr.)

Tanna - (29 obr.)

Tongatapu - (10 obr.)

Vavau - (9 obr.)

Upolu - (10 obr.)

Nová Kaledonie - (25 obr.)

Maré a Ouvéa - (10 obr.)

Noumea - (10 obr.)

Espiritu Santo - (19 obr.)

Savaii - (22 obr.) - Samoa je souostroví v Polynésii, které je rovněž známo pod historickým názvem Plavecké ostrovy. Dnes se zde nacházejí dva státní útvary. Východní část, Americká Samoa, patří USA, zatímco západní část je nezávislým státem. Dříve se tento stát nazýval Západní Samoa, pak však bylo slůvko „Západní“ z názvu státu vypuštěno. Tento (a následující) článek o Samoi pojednává o Nezávislém státě Samoa (jak zní celý oficiální název státu).

Taveuni - (10 obr.)

NP Torres del Paine - (14 obr.) - Torres del Paine je jedním z nejkrásnějších národních parků Jižní Ameriky a spolu s dosti vzdáleným Velikonočním ostrovem se jedná asi o nejatraktivnější místo, které můžete v Chile navštívit. Nachází se v chilské Patagonii, 366 kilometrů na severozápad od nejbližšího velkého města Punta Arenas.

Perito Moreno - (13 obr.) - Patagonské městečko El Calafate v argentinské provincii Santa Cruz není samo o sobě ničím zajímavé. Přesto se jedná o jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst Argentiny. Důvod je jediný – ledovec Perito Moreno. Jeden z nejznámějších ledovců na světě se nachází v NP Los Glaciares, asi 80 kilometrů na západ od El Calafate.

Antarktida - (23 obr.) - Ostrov Jižní Georgie se řadí k Antarktidě a jsou tu k vidění tučňáci, tuleni i ledovce, ale přece jenom, ta pravá Antarktida leží ještě o dost dále na jih. Z Jižní Georgie jsme tedy po čtyřech krásně strávených dnech vypluli na jihozápad, do Antarktidy!

Chilské kanály - (29 obr.)

La Paz - (23 obr.)

Nalodění na Oahu - (3 obr.)

Potosí - (23 obr.) - Bolívie byla poslední kontinentální zemí Jižní Ameriky, která mi ještě scházela do mé „sbírky“. Přijel jsem sem z argentinské Purmamarky a první město, které jsem navštívil, bylo Potosí, které leží v nadmořské výšce přes 4000 m n.m.

Punta Arenas - (5 obr.)

Rapa Nui - (17 obr.)

Isla Robinson Crusoe - (10 obr.)

Severní Chile - (14 obr.)

Sucre - (11 obr.)

Severozápadní Argentina - (26 obr.)

Salar de Uyuni - (18 obr.) - Salar de Uyuni je největší solnou plání světa. Pro solné pláně v Jižní Americe se obvykle používá slovo „salar“ či „salinas“. Salar de Uyuni zaujímá rozlohu 10582 km2 (jiné údaje kolísají v rozpětí 10000 – 12000 km2) a leží v jihobolívijských departmentech Potosí a Oruro, na náhorní plošině Altiplano, v nadmořské výšce 3656 m n.m. Celkově obsahuje tato solná pláň asi 10 miliard tun různých solí, přičemž ročně se zde vytěží 25000 tun solí.

Valdivia - (8 obr.)

Mexikem na kolech - (20 obr.)

Falklandy - (28 obr.)

South Georgia - (27 obr.)

São Paulo – brazilský New York - (23 obr.) - Původně jsem cestu do São Paula ani neplánoval. Ale pak jsem si řekl, že jako zeměpisec si nemůžu návštěvu největšího města Jižní Ameriky nechat ujít. A město je to když ne krásné, pak tedy určitě zajímavé. Svou etnickou pestrostí a bezpočtem mrakodrapů připomíná São Paulo severoamerický New York.

Itaipu - (12 obr.) - Ačkoliv nás média pořad masírují informacemi, že největší přehradou snad ve všech ohledech jsou čínské Tři soutěsky, pravda je taková, že největší hydroelektrárnou světa zůstává stále Itaipu na řece Paraná na hranicích Brazílie a Paraguaye. V nejdůležitějším ukazateli, množství vyrobené elektrické energie ročně, předčí Tři soutěsky i po jejich úplném spuštění.

Juscelino Kubitschek - (1 obr.) - Juscelino Kubitschek (celým jménem Juscelino Kubitschek de Oliveira) byl politik. Narodil se v brazilském státě Minas Gerais a zemřel ve státě Rio de Janeiro. Byl to tedy rodilý Brazilec, jeho příjmení však jasně ukazuje na jeho český původ. Jeho otec João César de Oliveira zemřel, když mu byly dva roky. Jeho matka byla učitelkou a jmenovala se Júlia Kubitschek.

Vodopády Iguaçu - (26 obr.) - Při okružní jízdě Brazílií samozřejmě nelze vynechat návštěvu vodopádů Iguaçu (Iguazú). Jedná se o největší vodopádový systém na světě, který leží na stejnojmenné řece nedaleko jejího soutoku s veletokem Paraná. O vodopády, které jsou často považovány za nejkrásnější na světě, se děli dva státy – Brazílie a Argentina.

Ciudad del Este - (8 obr.) - Prvním místem, které jsem navštívil v Paraguayi, bylo Ciudad del Este. Druhé největší město Paraguaye leží u hranic s Brazílií a Argentinou. Je velkou bezcelní zónou a údajně se jedná o jedno z nejzkorumpovanějších měst v celé jižní Americe.

Asunción - (12 obr.) - Hlavní město Paraguaye, Asunción, leží na řece Paraguay. V úředních hranicích má zhruba 600000 obyvatel, avšak v jeho metropolitní oblasti žije 2 miliony lidí. Do Prahy je to odsud vzdušnou čarou 10960 kilometrů.

Severní Paraguay - (23 obr.) - Po návštěvě dvou největších měst Paraguaye, Asunciónu a Ciudad del Este, jsem se vydal na sever. Do této oblasti moc turistů nejezdí, přece jenom je to trochu z ruky. A také je tu pěkné vedro!

Coronel Bogado - (10 obr.) - Ve světě žije spousty českých krajanů. Češi žijí v Německu, na ukrajinské Volyni, v Kazachstánu, v rumunském Banátu, v Kanadě, USA či Austrálii. A také v Paraguayi. Za paraguayskými Čechy jsem se vydal do města Coronel Bogado.

Jezuitské redukce v Paraguayi - (20 obr.) - Jezuité jsou u nás stále často vnímáni jako tmáři, kteří pronásledovali nekatolíky. Může za to především Alois Jirásek a jeho román Temno. Dosti nepěknou postavou je tu páter Antonín Koniáš, který prohledal po vesnických staveních kdejakou díru, aby našel zakázané knihy. Jezuité ale také vykonali mnoho velkých skutků. Možná nejúžasnější věc, která se jim podařila, bylo vybudování fungujících misií v oblasti kolem řeky Paraná. Dnes jsou pozůstatky těchto „redukcí“ chráněny jako památky UNESCO v Paraguayi, Brazílii i Argentině.

Češi v Chacu - (16 obr.) - Návštěva paraguayského Chaca, kde jsem shlédnul kolonii německých mennonitů ve Filadelfii, se mi velmi líbila, nicméně jsem byl rád, když jsem se z té pekelné výhně konečně přesunul do chladnější oblasti. Za několik dní jsem se do Chaca vrátil. Tentokrát se však jednalo o Chaco argentinské a nejel jsem tam za Němci, nýbrž za českými krajany.

Esteros del Iberá - (16 obr.) - Bohužel mi nevyšla návštěva Pantanalu v Brazílii. Avšak v argentinské Mezopotámii, v provincii Corrientes, se nachází rezervace Esteros del Iberá, která je jakýmsi Pantanalem v malém. Oplývá krásnou přírodou, která je zatím turisty trochu opomíjena.

Ilha Grande - (14 obr.) - Z deštivých hor ve vnitrozemí jsem zavítal na třetí největší brazilský ostrov jménem Ilha Grande. Leží kousek od Ria a je pokryt krásnou tropickou přírodou. Pro ty, kdo rádi tráví dovolenou někde u moře, nabízí ostrov kolem stovky pláží.

Ciudad Bolívar - (8 obr.) - Prvním venezuelským státem, který jsem navštívil, byl stát Bolívar. Hlavním městem tohoto největšího státu Venezuely je Ciudad Bolívar, tedy Město Bolívar. Ve státě Bolívar můžeme rovněž nalézt největší divy přírody, jako jsou stolové hory, řeka Orinoco či nejvyšší vodopád světa Salto Angel.

Francouzská Guyana - (25 obr.) - Věřte nebo ne, Francouzská Guyana je nedílnou součástí Evropské unie. Také tu leží známý kosmodrom v Kourou. Ale nejvíc tuto zemi „proslavila“ její trestanecká kolonie a film Motýlek se Stevem McQueenem v hlavní roli.

Guyana - (23 obr.) - Na své Cestě jsem si dal za minimální cíl navštívit všechny pevninské země Jižní Ameriky. Většina těchto zemí je pro nás bez víza, pouze do dvou z nich potřebují Češi víza – do Guyany a Surinamu. Jako první z těchto dvou vízových zemí byla na řadě Guyana.

Jericoacoara - (19 obr.) - Jericoacoara je vesnička, která se nachází na severovýchodě Brazílie, na pobřeží Atlantiku. Od sedmdesátých let je toto místo Mekkou baťůžkářů. Lidé, kteří sem přijíždí, zůstávají často o mnoho déle, než původně plánovali. Atmosféra tohoto místa si podmaní snad každého. Není divu, „Jeri“ má co nabídnout – moře a pláže, příjemné restaurace i ubytování, krásné okolí a bezpočet zajímavých aktivit.

NP Lençóis Maranhenses – brazilská Sahara - (20 obr.) - Bílé písečné duny se táhnou až za obzor. Mezi nimi se třpytí modrozelená sladká jezera, přímo stvořená ke koupání. Někde v dáli se modrá Atlantik. Terénní Toyota s náhonem na všechna čtyři kola se probíjí písečným terénem. Ne nejsme na Sahaře, ale v Brazílii – v NP Lençóis Maranhenses.

Marajó - (18 obr.) - Ležíte na břehu „moře“. Všude kolem vás je bílý písek. Vane ostrý vítr směrem z obrovské vodní plochy, na níž jsou jistě metrové vlny a pomalu se zvedá příliv. Druhý břeh je v nedohlednu. Jenže nejste u moře, ale u řeky, voda je sladká a místo palem kolem vás rostou mangrovníky. Vítejte na ostrově Marajó!

Ouro Preto – město zlata, baroka a Brouků - (14 obr.) - Do třetice všeho dobrého! Po nádherném Salvadoru a okouzlujícím Riu jsem zavítal do dalšího překrásného města jménem Ouro Preto. Tři skvosty hned po sobě, jeden krásnější než druhý. Které z těchto měst je nejhezčí, těžko říct, ale za návštěvu rozhodně stojí všechna tři. V Ouro Preto je to samý barokní kostel. Kdysi se zde těžilo obrovské množství zlata. A na ulicích je tu k vidění spousty Brouků.

Rio de Janeiro - (26 obr.) - Rio de Janeiro je považováno za nejkrásnější město Jižní Ameriky a jedno z nejkrásnějších měst na světě. Zdejší karneval, pláž Copacabana, sochu Krista na kopci Corcovado či fotbalový stadion Maracaná zná asi každý. V roce 2014 bude navíc Rio hostit mistrovství světa ve fotbale a v roce 2016 se zde budou konat letní olympijské hry. Město ovšem nabízí skvělé možnosti i pro amatérské sportovce. Může tak směle kandidovat na titul hlavní město sportu.

Salvador a Fortaleza - (23 obr.) - Po uklidňujícím pobytu v Jericoacoaře bylo další položkou mého brazilského programu město Salvador. Cestou jsem však ještě neplánovaně strávil jeden den v dalším velikém městě, Fortaleze.

São Luís – perla koloniální architektury - (17 obr.) - Opět jsem si rozšířil zeměpisné obzory. Neboť město São Luís, jehož název mi před Cestou nic neříkal, je nejenom město hodně veliké, ale také pěkné. Je hlavním městem brazilského státu Maranhão a má milion obyvatel. Především je však klenotem portugalské koloniální architektury a figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Surinam - (17 obr.) - Co se Vám vybaví jako první, když se řekne Surinam? Mně tedy fotbal, a to především jména jako Ruud Gullit, Frank Rijkaard či Clarence Seedorf. Všichni tři reprezentovali Holandsko, kořeny však mají v bývalé Nizozemské Guyaně, tedy dnešním Surinamu.

Ústí Amazonky - (22 obr.) - Z Francouzské Guyany jsem si to namířil zpátky do Brazílie. Abych se dostal dál, musel jsem Amazonku v jejím ústí přeplout lodí, poněvadž most zde nevede a asi nikdy nepovede. Přece jenom je to z města Macapá na severním břehu do Belému na břehu jižním nějakých 450 kilometrů plavby…

Kouzlo perských zahrad - (10 obr.) - Chloubou islámské architektury jsou zahrady. Jejich vynikajícími staviteli byli například Mauři, čehož dokladem je proslulá Alhambra na jihu Španělska. Nic se však nevyrovná zahradám v Íránu. Obyvatelé někdejší Persie vždy milovali zeleň a květiny. Zahradní umění proto v této části světa díky štědré podpoře vládců a nezměrnému entuziasmu prostého lidu dospělo k naprosté dokonalosti.

Zafar - klenot starověké Arábie - (9 obr.) - Lidská civilizace se na úsvitu svých dějin neformovala pouze v Mezopotámii a Středomoří, jak se do nedávna soudilo. Mnoho starověkých kulturních center bylo nalezeno i mnohem jižněji na Arabském poloostrově. Například biblický Eden ležel pravděpodobně v dnešním Bahrajnu a sídlo starozákonní Sibyly neboli královny ze Sáby, jež tolik okouzlila moudrého Šalamouna, zas v Jemenu. Na archeology v tomto regionu však nepochybně čekají i další zajímavé objevy. Na začátku proslulé kadidlové stezky leží totiž ruiny řady kdysi přepychových měst z otesaného kamene, jenž byla založena už před třemi tisíci lety a zatím pouze velmi málo prozkoumána.

Ucayali - (24 obr.) - Letos jsem se rozhodl, že si uskutečním další dětský sen – sjet Amazonku na lodi. Jako malý kluk jsem četl „800 mil po Amazonce“ od Julesa Verna a říkal jsem si, že by nebylo špatné jeho hrdiny napodobit. A pojedu mnohem delší trasu než oni! Pravda, ne na voru, nýbrž lodí.

Iquitos - (20 obr.) - Iquitos je nejenom největším, ale také nejdůležitějším, nejznámějším a neturističtějším městem peruánské Amazonie. Pokud jedete do Peru a chcete poznat Amazonii, tohle je to správné místo pro vás!

Čtyři dny v peruánském pralese - (30 obr.) - Co by to bylo za cestu do Amazonie, kdybych se nepodíval do pralesa, že? Jako výchozí bod čtyřdenního pobytu v džungli jsem si zvolil peruánské město Iquitos.

Solimões - (23 obr.) - Dnes Vám chci vyprávět, jak jsem plul po veliké řece z kolumbijsko-brazilské hranice až do města Manaus. Všude na světě by řekli, že je to Amazonka, jen samotní Brazilci nazývají tuto řeku Solimões.

Manaus - (26 obr.) - Po mnohadenním putování po největší řece světa jsem se konečně dostal do Manausu, největšího města Amazonie a hlavního města brazilského státu Amazonas.

Novo Aripuanã - (19 obr.) - Ještě než opustím Amazonii, chtěl jsem vidět řeku Madeiru. Abych viděl celou „velkou trojku“, tři nejmohutnější řeky Amazonie – Amazonku, Rio Negro a Madeiru. Po všech třech těchto veletocích jsem se plavil při cestě z Manausu do městečka Novo Aripuanã.

Roraima - (20 obr.) - Kdo by neznal slavný román Arthura Conana Doyla „Ztracený svět“? Tato kniha byla poprvé vydána v roce 1912 a stala se světovým bestsellerem. Jako malý čtenář jsem této příběh hltal v časopise ABC, kde vycházel v obrázkové formě pod názvy „Výprava do ztraceného světa“ a „Druhá výprava“. Nyní tedy konečně nastala příležitost, abych se na vlastní oči přesvědčil, jak to s tím Ztraceným světem je doopravdy.

Canaima a Salto Angel - (22 obr.) - Jet do Jižní Ameriky a nevidět slavný vodopád Salto Angel, to by byl hřích! Neboť Salto Angel je nejvyšší vodopád světa a navíc je vodnatý a velmi fotogenický! Jeho téměř kilometrová výška ostatně hovoří sama za sebe.

Vzpomínka na Indonésii - (7 obr.) - Indonésie je krásná tropická země, která nabízí nespočet obrazů fauny a flóry. Zelená, vonící vším možným. Ostrovní muslimská země s tak nádherným mořem, na které nezapomeneš.

Abyaneh - (10 obr.)

Zrádný Bospor - (11 obr.)

Poslední anatolští kočovníci - (9 obr.)

Šihára - (7 obr.)

Vorotnavank - (6 obr.)

Pucallpa - (12 obr.) - Cestování je někdy docela nuda. Tak například z Tingo María trvala cesta autobusem do Pucallpy 8 hodin a po cestě nebylo vidět nic zajímavého. A pak, když jsem se ubytoval a vyšel ven, spatřil jsem řeku Ucayali. Je obrovská a v záři pozdního odpoledního slunce byla nádherná! A hned jsem věděl, že jsem se sem nevláčel takovou dálku zbytečně.

Tingo María - (12 obr.) - Amazonská nížina je pojem značně užší, neboť nížina je geograficky definována jako území do 200 metrů nad mořem. Pokud bychom ale vzali nejširší možné vymezení, celé povodí Amazonky, pak by se do Amazonie musela počítat i značná část And, kde pramení zdrojnice i přítoky Amazonky. Volně řečeno, by se dalo za počátek Amazonie považovat místo, kde Andy ustupují a nastupuje tropický deštný prales. A takovým místem je právě Tingo María. Když sjíždíte autobusem z východních svahů And, kopce jsou zpočátku spíše suché. Ale směrem dále na východ zeleně přibývá, až se octnete v tropickém deštném pralese.

Lima - (19 obr.) - Svoji plánovanou cestu po Jižní Americe jsem zahájil v Limě, hlavním městě Peru. První večer jsem stačil pouze dojet do centra a ubytovat se, poté jsem zde strávil celkem 3 dny.

Ekvádorská amazonie - (7 obr.) - Zanedlouho bych ji měl spatřit a už se nemůžu dočkat. Už samotný její název, Amazonka, zní exoticky a voní dobrodružstvím. Amazonka je řekou, avšak slovo „řeka“ ji nemůže zcela vystihnout. Je natolik gigantická a jedinečná, že ji lze jen těžko popsat. Spíše než řeka je Amazonka tekoucím sladkým mořem uprostřed pralesa.

Drážďanská anabáze - (11 obr.) - Výlet do Drážďan je zpravidla tuctovou turistickou akcí, která ani nestojí za podrobné vyprávění. Ale i tento podnik může mít podobu nezapomenutelného dobrodružství. Záleží na okolnostech, na tom s kým a jak jedete, kolik máte na cestu peněz a času a co je jejím cílem. Přestože dnes dávám již přednost exotičtějším destinacím, sejdu-li se s přáteli u piva, pak mají stejně stále největší úspěch mé zážitky a historky spojené s putováním do Drážďan v roce 1993, kdy jsem byl ještě neplnoletý student.

Mahmudiya - (7 obr.) - V okolí města Van ve východním Turecku se nachází nejen mnoho přírodních krás, ale i nemálo pozoruhodných historických památek. Dobře známý je nedávno pečlivě zrekonstruovaný arménský kostel Sv. Kříže na ostrůvku Achtamar a populární atrakcí jsou také rozvaliny významného urartského sídliště Čavuštepe. Poněkud stranou zájmu turistů zatím stojí impozantní zřícenina hradu Mahmudiye.

Turecké vodopády - (9 obr.) - Při pohledu do podrobné mapy Turecka však překvapivě zjistíte, že se zde název şelalesi vyskytuje celkem hojně. „Země obráceného půlměsíce“ zkrátka není zcela vyprahlou pustinou, jak si ji často mylně představujeme. Vždyť právě zde také pramení mnoho velkých řek. Kromě notoricky známých toků Eufratu a Tigrisu najdeme v Anatólii také legendární řeku Halys (dnešní Kizilirmak), jejíž překročení se stalo osudné starověkému králi Kroisovi. Dále touto krajinou protéká bystřina nazývaná v řeckých bájích povědomě znějícím názvem Meander. A daleko na východě, poblíž biblické hory Ararat, se rodí důležité vodní zdroje Arax a Záb.

Abšar Bišeh - (8 obr.) - Turisty lákají k návštěvě Íránu především památky, kterými je tato země doslova poseta. Někdejší Persie však nabízí rovněž mnoho přírodních krás. Patří k nim nejen úžasné pouštní scenérie a bizarní skalnatá pohoří, ale také - což mnohé možná překvapí - nádherné vodopády.

Údolí Kasagh - (8 obr.) - Arménie byla první zemí, která přijala křesťanství za oficiální státní náboženství. O církevní památky není proto v této části světa nouze. Starobylé kostelíky a kaple stojí i v těch nejzapadlejších vesnicích a horských údolích. Zpravidla se jedná o stále funkční stavby, jimž masivní kamenná konstrukce umožnila v minulých staletích přečkat bez větší úhony všechna zemětřesení i válečné konflikty.

Bešbarmag - (8 obr.) - Zdolat nejposvátnější horu Ázerbájdžánu není žádný heroický výkon. Nejedná se totiž vůbec o některou z věčně zasněžených kavkazských třítisícovek, ale o pouhých 520 metrů vysoký vrchol na dohled od Kaspického moře. Každý víkend na něj proto vystupují davy poutníků, aby pro štěstí políbili tajemný amulet v podobě kovové ruky a získali požehnání od zdejších svatých mužů.

Ella - (11 obr.) - Ella je vesnice, která leží v horském průsmyku v nadmořské výšce kolem 1000 m.n.m. Nejbližší větší město je asi 25 kilometrů vzdálená Badulla. Na naší cestě po Srí Lance jsme sem zavítali z města Nuwara Eliya, které leží také na Vysočině, ale v podstatně vyšší nadmořské výšce než Ella. V Elle jsme strávili Štědrý den. Usilovně jsem se snažil probudit v sobě jakousi vánoční náladu, ale nepodařilo se mi to. Místní buddhisté či hinduisté Vánoce neslaví. V turistických místech jsou sice v hotelích, restauracích a obchodech nápisy Merry Christmas, ale to je spíše z úcty kvůli turistům. Okolní svahy jsou porostlé džunglí, na stromeček (jehličnatý) nenarazíte, sníh není ani tady na horách a kapra na Cejlonu asi nikdy neviděli. Byly to moje první Vánoce mimo Českou republiku, ale změnily se mi v normální všední prázdninový den. Kdybych si nepsal deník, ani bych nevěděl, že je zrovna 24.12.

Maymand - (10 obr.) - Vesnička Maymand leží na jihu Íránu, daleko od všech známých turistických atrakcí. Její svérázní obyvatelé dodnes bydlí v sopečném tufu vytesaných jeskyních a jen velmi málo využívají moderní vymoženosti. Na území někdejší Persie nenajdete možná v současnosti místo, kde jsou tradiční lidové dovednosti stále tak živé, jako je tomu právě zde. Na své si tu však přijde nejen etnograf, ale i každý milovník přírody. V okolí skalní vesnice rostou totiž poslední háje divokých pistácií na světě.

Adam's Peak - (12 obr.) - Je zajímavé, že o tom, že stopa na vrcholu Adamovy hory je posvátná, nepochybují obyvatelé Srí Lanky vůbec, ať jsou jakéhokoliv vyznání. Kdo je však autorem otisku, v tom už se jednotlivá náboženství mezi sebou neshodnou. Jelikož je na Srí Lance nejvíce buddhistů, nejrozšířenější je verze, že stopu na vrcholu zanechal sám Buddha. Hinduisté ovšem tvrdí, že šlépěj je Šivova a muslimové favorizují prvního člověka, Adama, který je významnou postavou i pro muslimy. Křesťané pak stopu připisují buď rovněž Adamovi (odtud tedy název Adam’s Peak), nebo apoštolu Tomáši, který podle legendy šířil křesťanství v Indii a zastavil se i na Srí Lance.

Dambulla a Sigiriya - (11 obr.) - Dambulla a Sigiriya patří k nejnavštěvovanějším turistickým místům na Srí Lance. Obě místa leží v tzv. Kulturním trojúhelníku, prakticky přesně uprostřed ostrova. Jsou kousek vedle sebe a jejich návštěva se dá pohodlně uskutečnit během jednoho dne.

Colombo - (20 obr.) - Z Colomba jsem odjížděl se smíšenými pocity. Hlavní město Srí Lanky je město veliké a nevzhledné. Colombo je město v obležení - tolik vojenských hlídek jsem snad nikde jinde na světě neviděl. Některé ulice jsou uzavřené a pořád Vás někdo kontroluje. Přesto je zajímavé procházet se zdejším chaosem a fotit místní kolorit. Většina lidí je velice chudá, přesto se však na Vás všichni pořád usmívají.

Pinnewala - (10 obr.) - Slonů ještě žije na Srí Lance docela dost. V národních parcích můžete narazit na slony divoké, na mnoha turistických místech se můžete na slonech i svézt. Nikde jinde ovšem neuvidíte tolik slonů pohromadě jako ve sloním útulku v Pinnewale.

Kašgar - po stopách Voňavé konkubíny - (6 obr.) - Snad každý Číňan zná romantickou pověst o hrdé muslimské krasavici Siang-fej, jež se nikdy nepodvolila císaři Čichien-lungovi, který vládl Říši Středu v 18. Století. Je tento slavný příběh pravdivý? A pokud ano, kde leží hrob legendární „Voňavé konkubíny“?

Jemen - zahrada arábie - (9 obr.) - Jemen se může pyšnit nejbujnější přírodou na celém Arabském poloostrově. Z vůle Alláhovy je totiž jediným místem v této části světa, kde pravidelně vydatně prší. Klimatické podmínky tu jsou přesto extrémní. To spolu s odlehlostí této země umožnilo vznik unikátní flóry, která nemá nikde na světě obdoby.

Kandy - (18 obr.) - Kandy je druhé největší město ostrova a je daleko menší než hlavní město Colombo. Avšak pro dějiny ostrova a pro národní hrdost Sinhálců má Kandy význam naprosto mimořádný. Nejdéle odolávalo tlaku kolonizátorů. V Kandy je také ukrývána věc ze všech věcí na Srí Lance nejposvátnější - Buddhův zub.

Polonnaruwa - (9 obr.) - Polonnaruwa je město ve střední části Srí Lanky a tvoří jeden z vrcholů kulturního trojúhelníku (další dvě města, tvořící vrcholy kulturního trojúhelníku, jsou Anuradhapura a Kandy). Stejně jako ostatní dvě města, i Polonnaruwa byla svého času nejdůležitějším městem ostrova a zachovalo se zde mnoho památek, které jsou natolik významné, že Polonnaruva byla zařazena na Seznam světového dědictví (World Heritage List) UNESCO.

Nuwara Eliya - (17 obr.) - Nuwara Eliya je úplně jiná než všechna ostatní města na Srí Lance. Na to, že Srí Lanka leží v tropech, je tu poměrně zima, protože město leží 1893 m.n.m. Okolí města zdobí nekonečné čajové plantáže. A ve městě samém to vypadá jako ve staré dobré Anglii - najdete tu krásné vilky v koloniálním stylu, bezvadně střižené „anglické“ trávníky, dostihové závodiště a nechybí dokonce ani golfové hřiště.

Anuradhapura - (18 obr.) - Anuradhapura byla prvním hlavním městem starověké Srí Lanky. Po období nebývalé slávy nastal úpadek, ale mnoho starověkých památek, které se zde zachovaly až do dnešní doby, jasně dokládá bývalou velikost tohoto města. Anuradhapura byla prvním místem na Srí Lance, které jsme navštívili.

Želvy Srí Lanky - (16 obr.) - Na Srí Lance se vyskytuje pět druhů mořských želv - kareta obecná, kareta obrovská, kareta zelenavá, kareta pravá a kožatka velká. Všechny jsou velmi roztomilé a také velmi ohrožené. Ohrožuje je nejenom znečištěné životní prostředí, ale také pytláci. Na Srí Lance však rovněž najdete želví líhně, které si daly za cíl chránit tyto pozoruhodné tvory.

Galle a okolí - (18 obr.) - Galle je krásné historické město na jihozápadním pobřeží Srí Lanky. V jeho blízkosti se navíc nacházejí nejznámější pláže tohoto ostrova. Není tedy divu, že tato oblast Srí Lanky je turisty navštěvována asi nejvíc.

Kašgar - (8 obr.) - Kašgar se pyšní mnoha „nej“. Stojí zde největší mešita v celé Číně i největší socha Maocetunga na světě. Nejzápadnější město Říše Středu je považováno za kulturním centrum největší čínské menšiny - Ujgurů. A každou neděli se zde koná patrně největší a nejpestřejší trh v celé Asii.

Mustagh Ata - (8 obr.) - Král ledovců, 7546 metrů vysoký Mustagh Ata, se tyčí v čínské části Pamíru a je považován za jeden z nejkrásnějších štítů světa. Jurty na jeho svazích obývá od svých krajanů neprostupnou hranicí oddělená komunita kyrgyzských pastevců, jejíž život se od doby, kdy ji před více jak sto lety navštívil slavný cestovatel Sven Hedin, snad vůbec nezměnil.

Hammamat Damt - (7 obr.)

Djerba - (8 obr.)

NP South Luangwa - (15 obr.)

NP Nakuru - (11 obr.)

Mount Meru - (11 obr.)

Al-Mukalla - (9 obr.)

Masai Mara - (17 obr.)

Zanzibar - (18 obr.)

Mombasa - (16 obr.)

Lamu - (17 obr.)

Hacibektaš - (6 obr.)

Sirgiriya - (6 obr.)

Orčha - (7 obr.)

Ždiar - (4 obr.)

Matternhorn 2008 - (22 obr.)

Viktoriiny vodopády - (9 obr.)

Viktoriino jezero - (10 obr.)

Nairobi - (10 obr.)

NP Hell's Gate - (10 obr.)

Jezero Naivasha - (11 obr.)

Kakamega - (10 obr.)

Big Five - (10 obr.)

Africké baobaby - (9 obr.)

Malawi - (13 obr.)

Jezero Turkana - (14 obr.)

Süphan - (9 obr.)

Kilimanžáro - (10 obr.) - Pro ty z vás, kteří se chtějí připojit do skupinových výstupů na Kilimanjaro nebo stoupat ve své soukromé skupině a chtějí zkusit méně přeplněnou trasu než je výstup Marangu, doporučujeme trasu Rongai, kterou naši zkušení průvodci považují za lehčí a krásnější. Trasa vede poli a nádhernými lesy, přes několik klimatických zón, kde uvidíte množství divoké zvěře.

Sežer klokana, zachraň svět - (5 obr.) - aneb Australský způsob boje s globálním oteplováním. Cože? Globální oteplování již není in? Tak tedy pardon – s globální změnou klimatu.

Bačkovský monastir - (7 obr.)

Balčik a mys Kalikara - (17 obr.)

Kazanlak - (8 obr.)

Plovdiv - (6 obr.)

San Marino - (7 obr.)

Sozopol - (7 obr.)

Veliko Tarnovo - (15 obr.)

Wadi Doan - (9 obr.)

Afyon - (8 obr.)

Jantarová pevnost - (7 obr.) - Amber Fort (Jantarová pevnost) leží na ve státě Rádžasthán asi 12 km východně od Džajpuru (Jaipur). Z centra města sem levně a snadno dostanete tříkolovou motorovou rikšou. Cesta vede kolem malebného jezera, v jehož středu se nad hladinou vypíná skvostný Jezerní palác (Jal Mahal). Mahárádžové kdysi jezdili na tuto venkovskou rezidenci střílet kachny a využívali ji při svých loveckých výpravách na tygry, kteří sem chodili pít během období sucha.

Vzhůru na Ararat - (13 obr.) - Výstupem na biblický Ararat jsme se v našem seriálu dosud podrobně nezabývali, neboť jde o záležitost, která byla mnohokrát popsána jinde. Nyní nabízíme zcela aktuální a pro někoho možná i překvapivé informace o dramatickém začátku letošní sezóny na této nejvyšší hoře Turecka.

Šerpové - (29 obr.)

Bulharské dobrodružství - Sofie - (6 obr.)

Bulharské dobrodružství - Rilský monastir - (12 obr.)

Bulharské dobrodružství - Melnik - (14 obr.)

Po stopách Drákuly - (11 obr.)

Obruky - (7 obr.)

trůn bohů - Nemrut Dag - (7 obr.)

Zlatonosný Tmolos - (9 obr.)

Godjal - (8 obr.)

Kaspický tygr - (9 obr.)

Báječní muži se zlatou skříňkou - (6 obr.)

Výstava stanů - (2 obr.)

Kolmo napříč Austrálií - Sydney - (8 obr.)

Vzpomínka na Bam - (6 obr.)

Kurdský Artos - (6 obr.)

Hasankeyf - (10 obr.)

Netušené krásy Teheránu - (9 obr.)

Zaklínači hadů - (7 obr.)

Oravský hrad - (21 obr.)

Darrá - Paštúnistán - (4 obr.)

Gobustánské bahenní sopky - (11 obr.)

Posvátný Eyüp - (4 obr.)

Káhira - (10 obr.)

Pyramidy v Gíze - (7 obr.)

Ak Dalgari - (6 obr.) - Na jih Turecka se jezdí především kvůli krásným plážím. Zatím jen hrstka zasvěcených propadla kráse přilehlých hor a vydává se na objevné výpravy po jejich svazích. Kromě pohoří Bey Daglari, o kterém byla řeč v jednom z předchozích dílů, patří v této části země k nejatraktivnějším cílům trekařů masív Ak Dag, jenž kulminuje vrcholem Uyluk Tepe. Ten je nejzápadnější třítisícovkou pohoří Taurus a druhou nejvyšší horou někdejší starověké Lýkie. Jeho svahy zdobí několik jezírek a nádherná subtropická vegetace. Jde také o místo, které je domovem svérázných horalů, jež jejich okolí považuje za zavrženíhodné odpadlíky od islámu.

Asuán - (9 obr.) - V Egyptě je spousty zajímavých míst. Třeba Asuán. Každý asi někdy slyšel o Asuánské přehradě. Také je to nejsušší místo na světě. A jezdí tu feluky. A kdysi to byl téměř (pro staré Egypťany) konec světa. Ale popořadě.

Marocké cedry - (7 obr.) - Maroko, to nejsou jen exotické pouštní scenerie a bezútěšně vyprahlé hory. Poblíž městečka Azrou v centrální části Atlasu najdete krajinu, kterou by jste v severní Africe patrně nečekali. Zelené hvozdy táhnoucí se daleko za obzor připomínají tak trochu Krkonoše či Velkou Fatru. Jen opice poskakujících ve větvích mohutných jehličnanů kazí tento dojem. Jediný cedrový les na černém kontinentu je totiž domovem endemického druhu bezocasého makaka.

Bursa - kolébka osmanské říše - (7 obr.) - Bursa byla až do poloviny 15. století hlavním městem Osmanské říše. Teprve když roku 1453 sultán Mehmet II. dobyl byzantský Cařihrad, dnešní Istanbul, ztratilo toto město své významné postavení. Přesto však i v následujících staletích nadále vzkvétalo. Dnes nabízí turistům unikátní soubor muslimských památek a mnoho dalších atrakcí.

Bolkar - (10 obr.) - Turecký Taurus kulminuje ve své střední části pohořími Aladaglar a Bolkar. Zatímco nepatrně vyšší Aladaglar se pomalu dostává do itinerářů dobrodružně založených cestovatelů, sousední Bolkar zůstává zatím stranou zájmu zahraničních turistů. Přitom tyto málo známé velehory nabízejí více než jen obligátní ledovcová jezírka a divoké skalní soutěsky. Vedle monumentálních skalních bran a ruin byzantských kostelů se zde nachází i tajemná přírodní svatyně zdobená jedním z největších chetitských reliéfů.

Šafránové město - (7 obr.) - Turecká města jsou na památky neobyčejně bohatá. Na své si při procházce jejich uličkami přijdou nejen milovníci muslimské architektury, ale i obdivovatelé byzantských chrámů či antických monumentů. Historické stavby zde však bohužel obvykle netvoří větší celky, ale stojí jednotlivě, obklopeny moderní zástavbou, a tak i velmi starobylá města připomínají bezduchou betonovou džungli. Existují samozřejmě výjimky. Jednou z nich je malebné Safranbolu, mnohými západními turisty považované za nejkrásnější a nejpůvodnější městečko dnešního Turecka.

Smutný konec Védů - (7 obr.) - Jedním z mála míst, kde se mohou turisté s Védy setkat, je vesnice Dambana. Leží na okraji parku Maduru Oya a je snadno dostupná po silnici z asi 15 km vzdálené Mahiyangany. O Dambaně není kupodivu ani zmínka v průvodci Lonely Planet, takže cizinců se sem vydává zatím poměrně málo. Zato pro obyvatele Srí Lanky je to docela populární destinace. Do Dambany jezdí dokonce i celé školní výpravy a Védové dětem z měst předvádí, jak lze přežít v džungli.

Indičtí kejklíři - (10 obr.) - Cestuje-li člověk po Indii, pronásledují jej téměř na každém kroku nejrůznější komedianti, potulní hudebníci, věštci, medvědáři, kouzelníci se cvičenými opicemi či papoušky a neodbytní zaklínači hadů. Tito samozvaní baviči jsou většinou lidé zoufale bojující s chudobou, což dodává jejich představením hořký podtext.

Divoký Sistán - (8 obr.) - Rozeklané skalnaté hory, kde dosud vládne zákon krevní msty. Ale také bezútěšně pusté roviny bez života, ve kterých se jako fata morgana sem tam zatřpytí solná pláň či hladina jezera. Sístán, nejodlehlejší kout Íránu, má mnoho tváří. Právě tady se prý na úsvitu perských dějin narodil prorok Zarathuštra. Podle jiné legendy odtud pocházel jeden z biblických tří králů.

Luxor a Údolí králů - (9 obr.) - Pokud jste obdivovatelé kultury starověkého Egypta, pak je pro Vás návštěva Luxoru prostě povinná. Jet do Egypta a nenavštívit Luxor, to je jako byste chtěli poznat památky České republiky a vynechali Prahu.

Pompeje - (34 obr.) - Když vybuchl Vesuv, překryl všechno vulkanický prach, popel, vrstva lávy a sopečných kamenů, která zakonzervovala město - nejen chrámy, brány, vily a ostatní budovy i s jejich nápisy na zdech, ale i lidi a zvířata prostě všechno živé i neživé...

Kolmo napříč Austrálií - Z Melbourne do Canberry - (12 obr.)

Střecha Anatolie - (8 obr.) - Snad každého návštěvníka turecké Kapadokie upoutá silueta vyhaslé sopky Erciyas Dag, jež v dálce neustále dominuje obzoru. Právě tento impozantní vulkán vytvořil kdysi dávno zdejší pohádkovou krajinu skalních měst, tufových homolí a kamenných hřibů. Jeho po celý rok sněhem pokrytý vrchol je jakousi pomyslnou „střechou“ Anatólie - náhorní plošiny, která vyplňuje západní část Malé Asie. Měří totiž úctyhodných 3917 m, což je výška, kterou se nemůže pochlubit žádný jiný vrchol pohoří Taurus.

Koruna Lýkie - (11 obr.) - Brát si sebou na Tureckou riviéru pohorky vypadá na první pohled jako bláznovství či recese. Pokud však patříte nejen k milovníkům moře, ale i vysokohorské turistiky, určitě nebudete litovat, pokud to uděláte. Nádherné hory se zvedají hned za všemi místními letovisky. Jedná se o jižní hřebeny pohoří Taurus, které nezřídka přesahují výšku tří tisíc metrů. K nejlépe dostupným patří masív Bey Daglari, jehož nejvyšší vrchol Kizlarsivrisi (3070 m) je skutečnou korunou někdejší starověké Lýkie.

Nemrut Dag - (9 obr.) - K největším přírodním zajímavostem východního Turecka patří bezpochyby obrovská vyhaslá sopka Nemrut Dag. Když koncem devadesátých let dozněla partyzánská válka mezi tureckou armádou a kurdskými separatisty, vrátil se výlet na tuto pozoruhodnou horu opět do itinerářů dobrodružně založených cestovatelů. Ty sem láká především gigantický kráter na vrcholu vulkánu, jenž je vyplněn mnoha unikátními jezírky a horkými prameny.

Pirátské pobřeží - (12 obr.) - Tak bývá často nazývána východní část Turecké riviéry. Středozemní moře tu lemuje pás skalnatých hor na starých římských mapách označovaný jako Cilicia Tracheia – Drsná Kilikie. Tato odlehlá oblast byla dlouho základnou proslulých saracénských pirátů. Dnes ji berou útokem turisté z celého světa. Není divu. Jde o jeden z nejatraktivnějších regionů Turecka, kde není nouze o historické památky a přírodní zajímavosti.

K pramenům Gangy - (12 obr.)

Jemenské trhy - (8 obr.) - Téměř v každém jemenském městečku se pravidelně jednou týdně koná velký trh. Návštěva těchto orientálních jarmarků je úžasným zážitkem. Na turistu ze Západu tu dýchne fantastická středověká atmosféra, jež už se díky globalizaci téměř vytratila z tržišť v ostatních částech arabského světa.

Slovenské jeskyně - (30 obr.) - Nejsem žádná odbornice, různé slovenské jeskyně jsem navštívila pouze jako výletník, nikoli speleolog, a přesto jsem byla krásou okouzlujících podzemních propastí, jeskyní a norných vodních toků uchvácena. Říká se, že je málo zemí na světě, které mají tak rozmanité podzemí plné krasových útvarů jako právě Slovensko. Jeskyňáři zde evidují víc než 5350 propastí a jeskyní, které spojuje rozmanitý systém říčních chodeb, někdy až v několika poschodích nad sebou.

Kolmo napříč Austrálií - z Adelaide do Melbourne - (11 obr.)

Kolmo napříč Austrálií - Vánoce v Melbourne a Silvestr na Tasmánii - (7 obr.)

Rikšou do Sárnáthu - (4 obr.)

Sárnáth - (4 obr.)

Dubaj - (2 obr.)

Egyptské oázy - (29 obr.) - Sahara - to slovo zní romanticky. Většině lidí se vybaví nekonečné moře písku, vedro, velbloudi a karavany, a také oázy. To vše na Sahaře skutečně najdeme. Sahara však není jen písek, její povrch pokrývají i štěrkovité, hlinité či kamenité pouště. Sahara má rozlohu asi 7-9 milionů km2. Zatímco na severu Afriky a u Nilu je většinou hranice pouště velice ostrá, na jihu přechází Sahara pozvolna v pásmo Sahelu, polopoušť či suchou savanu a její hranice zde nejsou tak výrazné - proto je její přesná rozloha udávána různě. Každopádně je ale daleko největší světovou pouští a není o moc menší než celá Evropa.

Fatéhpur Sikrí - (9 obr.) - Fatéhpur Síkrí, město obrovských paláců a honosných nádvoří, vzniklo z rozmaru císaře Akbara v 16. století. Na čtrnáct let se stalo centrem Indie a pak bylo navždy opuštěno. Dnes se jeho mohutné stavby z rudého pískovce tyčí v širé rovině jako memento marnivosti a domýšlivosti dynastie největšího vládce z dynastie Velkých Mughalů.

Mrtvé moře - (15 obr.) - Na hranici Izraele, Jordánska a Palestiny leží jeden z přírodních divů světa - Mrtvé moře. Leží více jak 400 metrů pod hladinou světového oceánu a je daleko nejhlubší proláklinou na Zemi. Prolákliny, místa na zemské souši se zápornou nadmořskou výškou, vznikají většinou ve velice suchých oblastech. Ve vlhčím klimatu je proláklina velice rychle zalita vodou a vznikne zde jezero, obvykle sladké. Mrtvé moře je také jezero, ale slané. Velice slané! Jedno z nejslanějších na světě...

Treking na Střeše Arábie - (12 obr.) - Jemen proslul častými únosy cizinců a podle současné americké vlády je součástí „Osy zla“. Není divu, že většina českých turistů považuje tuto zemi za nebezpečnou část světa, kde trekking vůbec nepřipadá v úvahu. Skutečnost však není zas tak dramatická a po některých horách někdejší Šťastné Arábie (Arabia Felix) se lze bez obav toulat celé dny s batohem na zádech.

Monako 2007 - (13 obr.) - Monako! Při vyslovení tohoto slova se mi vybaví bohatství a exotika. Bohatství je celkem bez diskuse, ta exotika je možná sporná. Vždyť tato zemička leží v civilizované Evropě. Málokdo však ví, že první osadu na území dnešního Monaka založili Féničané. Stalo se tak už v 5. století před Kristem. A exotické a zvláštní je na této zemi skoro všechno.

Baba Dag - (17 obr.) - Baba Dag je ideálním cílem pro ty, kteří se v Turecku nechtějí příliš vzdalovat od moře. Nádherně položená hora láká k pěším výletům, ale slouží i jako oblíbené startovací místo vyznavačů paraglidingu. Ze stezek šplhajících do strmého svahu se naskýtají úchvatné výhledy na slavnou pláž Ölüdeniz, ale milovníci adrenalinu jistě neodolají pokušení, prohlédnout si pobřežní scenérie z ptačí perspektivy při tandemového seskoku.

Dedegöl - (12 obr.) - Nejrozsáhlejším a zároveň nejvyšším masivem středního Tauru je 2992 m vysoký Dedegöl. Jako nějaká gigantická hradba odděluje od sebe tato impozantní hora dvě největší sladkovodní jezera v Turecku: Egirdir Gölü a Beyşehir Gölü. Žádná jiný vrchol v tzv. Jezerní oblasti není tak těžko přístupný, proto dosud jen málo cizinců mělo tu čest jej dobýt.

Jezerní oblast - Turecko - (8 obr.) - Střední část pohoří Taurus nabízí scenerie, které se naprosto liší od běžné představy o Turecku. Zvláštní krasové a horotvorné procesy vytvořily na jihu Anatólie podivnou krajinu, která návštěvníka ohromí nejen nečekaně zelenými hvozdy, ale především jinde v Malé Asii nevídaným množstvím obrovských jezer. Turci této části své země říkají výstižně Göller Bölgesi – Jezerní oblast.

Slavičí Vrch - (9 obr.) - Za tureckým městečkem Selçuk se přímo nad troskami antického Efesu tyčí mohutný kopec známý jako Slavičí vrch. Těsně pod jeho vrcholem, na místě, kterému Turci říkají Merym Ana, stojí nevelký kamenný domek. Zde pravděpodobně strávila poslední léta svého života Marie, matka božího syna Ježíše Krista. Tajemná hora láká nejen zbožné poutníky, ale i davy turistů. Roku 1967 se sem vypravil dokonce i papež Pavel VI.

Kolmo napříč Austrálií - loučení se Západní Austrálií a Nullarbor Plain - (10 obr.) - Od poslední reportáže z přímořské Esperance uplynulý již 3 týdny. Od té doby jsme zažili zase plno zajímavých a krásných zážitků, našlapali stovky kilometrů a hlavně se rozloučili s největším australským svazovým státem Western Australia a překročili hranice do South Australia (Jižní Austrálie).

Kolmo napříč Austrálií - zpátky do civilizace - (9 obr.) - Od předchozí reportáže utekly zase asi dva týdny, během kterých jsme definitivně opustili méně obydlenou, divočejší a dobrodružnější půlku naší cyklocesty a nyní už nás bude čekat více obydlená jihovýchodní a východní půlka Austrálie.

Cestovatelský festival listopad 2007 - (5 obr.) - V Praze v kulturním domě Ládví se ve dnech 10.-11. listopadu 2007 konal již 9. Cestovatelský festival. Více než 40 předních českých cestovatelů a fotografů vystoupilo v širokém programu festivalu, který se konal paralelně ve třech tématicky rozdělených sálech. Ve velkém sále s kapacitou 500 míst k sezení a dalších 200 míst k stání probíhaly projekce z exotických krajin a další dva malé sály byly tématicky zaměřeny na Evropu a na expedice.

Salzburger Saalachtal - (21 obr.) - Vydali jsme se na týdenní dovolenou do Rakouska. Začátky našeho pobytu provázelo trvale plačící nebe, které pokašlávalo silným větrem a nepřízeň počasí byla takřka jednoznačná (a tentokrát také jednoznačně předpovězená) po několik dlouhých dní. Vytrvale pršelo celé noci a déšť zvolna ustával kolem poledne. To jsme se plni nadšení vydali na velmi lehké odpolední výlety do tří nedaleko sebe ležících lokalit.

Eisriesenwelt a Siesenbergklamm - (46 obr.) - Siesenbergklamm jsme navštívili až o několik dnů později, opět po dlouhotrvajícím dešti. Výlet sem ale stál opravdu za to. Tuto oblast považuji ze všech třech za nejkrásnější. Přírodní chráněná oblast Siesenbergklamm ve Weissbachu u Loferu, začala vznikat asi před 12 tisíci lety, kdy začal roztávat alpský ledovec z poslední doby ledové. Voda si tady prorazila cestu hluboko mezi skalami. V roce 1831 dřevaři poprvé postavili skrz soutěsku cestu pro dopravu dřeva.

Z Prahy do Pákistánu - (24 obr.) - Pákistán, to je bordel, špína a smrad, chaos, nepohodlí. Ale zároveň je Pákistán země nekonečně nádherná. Země, kde jsou rozsáhlé pouště, úrodné nížiny i vysoká osmitisícová a sedmitisícová pohoří. Jedna z kolébek světové civilizace (v povodí Indu vznikly první starověké indické státy), země přeplněná památkami starověkými, islámskými stavbami z doby Velkých Mogulů i architekturou britských kolonizátorů. V neposlední řadě je také Pákistán zemí hrdých, ale přátelských lidí, kteří jsou mnohem chudší, ale možná i šťastnější než většina z nás.

Teherán - (36 obr.) - Cesta z Mašadu do Teheránu byla jak jinak, než zábavná. Zpoždění v délce dvou hodin už pro mne nebylo ničím novým. Jen je potřeba si ohlídat, který autobus je pak ten váš. Zpoždění bylo dáno tím, že se stále čekalo na všechny cestující, kteří byli uvedeni v seznamu. Nakonec i ten poslední, bez viditelného spěchu nastoupil k ostatním a za sborového zvolání Alláh akbar ze strany cestujících, jsme se konečně rozjeli.

Kang - (20 obr.) - V pátek 1.6.2007 ráno jsem vstal sice poměrně brzy, ale s o to větší chutí. Čekal mne totiž celodenní výlet do hor za Mašad, kde ukryta mezi kopci, leží vesnice jménem Kang. Všichni turisté, kteří touží spatřit tzv. stupňovité vesnice, ve velkých zástupech navštěvují Mašule, která leží nedaleko Raštu, poblíž Kaspického moře.

Mašad - (13 obr.) - Cesta z Kermánu do Mašadu za normálních okolností trvá dvacet hodin. Nezjistil jsem jak je to možné, ale náš řidič to stihl o šest hodin méně. Je pravda, že poslední zastávka byla večer v devět, aby se muslimové mohli pomodlit poslední modlitbu a další zastávka byla až v půl páté ráno dalšího dne, kdy byla první modlitba dne. Pro mne to bylo svízelné, ale člověk zvládne téměř cokoliv, když skutečně musí. Vše jsem přežil ve zdraví a ráno kolem osmé 31.5.2007 jsem vystoupil na autobusovém nádraží v Mašadu.

Kermán - (13 obr.) - Do Kermánu jsme dorazili odpoledne kolem třetí hodiny. Nevím jak to vysvětlit, ale jakmile jsem vystoupil z vlaku, cítil jsem, že ve vzduchu je zvláštní napětí. Žádné nebezpečí nehrozilo, nikde nevykukovali teroristé a ani se na nás neřítili zakuklenci s mačetama, jak nás strašili s Kašanu. Ale přesto zde bylo něco zvláštního, divného. Jako bychom se dostali do jiné země.

Jazd - (30 obr.) - Jazd. Město, které si zamilujete. Ačkoliv neleží na jihu Íránu, ale severněji než Šíráz, přesto je to místo, kde budete rádi vzpomínat na chladné dny v Tabrízu, nebo Hamadánu. S Ištvánem jsme přijeli 27.5.2007 v sobotu v půl páté ráno. Vzduch byl ještě příjemně svěží a veškeré vůně se zdály být mnohem výraznější. Je třeba si užít těchto okamžiků do sytosti, za pár hodin se rozpoutá žhavé peklo.

Solný důl Wieliczka - (21 obr.) - Základní trasa solným dolem vede přes 20 komor. Všechny komory jsou propojené chodbami, takže projdete zhruba 2 km v podzemí a tato prohlídka trvá přesně dvě hodiny. Dvakrát vás nechají zastavit v sálech, kde je možno prohlédnout nebo nakoupit polodrahokamy a různé šperky z nich. Je tam také rozličné množství jantarových šperků a pochopitelně spousta pohlednic a jiných upomínkových předmětů.

Kitzbüheler Horn - (42 obr.) - Kitzbüheler Horn (1996 m n. m.), je celou zimu nejen plný lyžařů a turistů, ale i snowboardistů, to proto, že celá hora je obklopena lanovkami, protože její kuželovitý tvar je pro lyžování a snowboard ze všech stran ideální. Sportovci si pak mohou vybrat kdy ve kterém terénu jezdit a dopřát si tak dokonce vždy slunce v zádech. Pro vyznavače snowboardu je určen areál s halfpipe, boardercrossem, skoky a raily.

Na skok v Indii - (18 obr.) - Hlavním cílem naší dvoučlenné „expedice“ v roce 1996 byl Pákistán. Zastavili jsme se ale i v Indii. Skutečně jenom na skok, protože jsme v této obrovské zemi strávili 2,5 dne a viděli pouze dvě města - Amritsar a Dillí. Přesto i za tak krátkou dobu bylo zážitků spoustu.

Slovenská termální koupaliště - (26 obr.) - Většina žen miluje horkou vodu, ani já nejsem výjimkou. Obzvlášť, když si stačí zajet nedaleko k našim sousedům na Slovensko. Ale to musí člověk vědět, jaké až neskutečné možnosti a vyžití nejen koupání a relaxování v bazénech, ale i dalších aktivit v komplexech termálů se dají vyzkoušet. A věřte, mnohdy se budete pohybovat opravdu v komfortu.

Šíráz - (27 obr.) - Íránci jsou pověstní svojí vášní k zahradám. Snad je to dáno vyprahlostí země a nedostatkem barevnosti přírody, že si tento hendikep kompenzují zahradami tak krásnými, že si leckteré z nich zaslouží jméno Bagh-e-Eram, což v překladu znamená Zahrada pozemských rozkoší. A do zahrady stejného názvu jsem se vydal. Od centra města je vzdálena dobré tři kilometry.

Persepolis - (22 obr.) - Bývalé hlavní město staroperské říše leží na velké plošině pod vysokým svahem, což z něj dělalo prakticky nedobytné místo. Je ohlasem na velké rozšíření Perské říše v polovině 6. století př. n. l. v době vlády prvního krále z Achajmenovské dynastie Kýra Velikého.

Chvějící se minarety v Esfahánu - (3 obr.) - Pokud se někdy vypravíte do Esfahánu, velmi doporučuji navštívit zajímavý architektonický úkaz s názvem Shaking minarets, neboli Chvějící se minarety. Vzhledově to sice není nic zvláštního, pokud nepočítám krásnou zahradu kolem a starobylou mešitku a minarety. Celá stavba je postavena nad hrobem světce ze 14. století, který má údajně zázračné schopnosti, projevující se v uzdravení poutníků. Davy věřících se sem tedy sjíždějí vyprosit si pomoc ve svých nemocech a my cizinci se pokocháme oním úkazem.

Kars - konec Turecka - (10 obr.) - Požádáte-li na nádraží v Istanbulu o lístek do nejvzdálenější zastávky, obdržíte zcela určitě jízdenku do městečka Kars. K cíli se potom budete harcovat dva dny napříč celou „zemí obráceného půlměcíce“. Návštěva Karsu však rozhodně stojí zato. Tahle svérázná obec leží totiž nejen na konci Turecka, ale tak trochu i na konci světa.

Birla Mandir - (10 obr.) - K dominantám mnoha indických velkoměst patří Birla Mandir (Birlův chrám). Tyto obrovské hinduistické svatyně postavil během 20. století bohatý místní průmyslník Birla. Každý z chrámů má ještě svůj druhý název, podle boha, kterému je zasvěcen. Nejčastěji se jedná o všemi hinduisty milovanou Višnuovu manželku Lakšmí, bohyni štěstí a blahobytu.

KKH - dálnice do nebe - (7 obr.) - Karakoram Highway láká již přes 20 let dobrodruhy z celého světa. Jedni se sem vydávají místními cinglátkovými autobusy, jiní stopem, opravdový sportovci šlapou na horských kolech. Všichni se vrací s nezapomenutelnými zážitky a touhou se do úchvatných hor na pomezí Pákistánu a Číny ještě někdy vrátit.

Sofie - (2 obr.)

Podél pobřeží jihozápadní Austrálie - (4 obr.) - Od našich přátel z Perthu vyrážíme po jednom a půl dni volna směrem na jih. Nějakou dobu jsme váhali, kterým směrem se vydat, neboť z Perthu do Norsemanu vede cest několik. Nakonec zvítězila varianta podél pobřeží jihozápadní Austrálie. Doporučilo nám to hned několik lidí (nejen Australanů).

Od eukalyptových lesů k poušti - (5 obr.) - Od poslední písemné zprávy vedla naše cesta z eukalyptových lesů v okolí Pembertonu dále přes městečka Northcliffe, Walpole a Denmark až do přímořského letoviska Albany. Odtud jsme pokračovali na sever do vnitrozemí do pohoří Stirling Range a dále znova k pobřeží do Esperance. Zde se naše cesta otočí na sever do vnitrozemského Norsemanu, okraje pouště Nullarbor plain.

Esfahán - (20 obr.) - O Esfahánu se říká, že je v něm skryta polovina světa. Ze všech íránských měst je právě tento skvost architektury nejznámější. Bylo pondělí, kolem osmé hodiny ranní, když jsme s Ištvánem vystupovali na autobusovém nádraží a vzdorovali náporu obchoduchtivých taxikářů.

Hamadan - (29 obr.) - Bylo kolem půl jedenácté, když jsem již podruhé vyšel z hotelu a tentokrát konečně za svým cílem. Poznat město Hamadán, starověkou Ekbatanu, která sloužila perským králům jako letní sídlo. Na zimu se stěhovali se svým dvorem na jih do Šůš, které leží nedaleko Perského zálivu. Ekbatana, dnešní Hamadán leží v podhůří asi 1800 m. vysokých hor, na jejichž vrcholcích ležel ještě v polovině května sníh. Hory jsou zde zvláštní, suťovité a tmavé. Bez téměř jakéhokoliv porostu působí majestátním dojmem. Obyvatelé Hamadánu jsou poměrně otužilí lidé, protože zatímco já jsem chodil zabalem do fleesové bundy, oni si vesele vykračovali v krátkých rukávech. Tedy ta pánská část. Ženy zde patrně oceňují povinnost chodit od hlavy až k patám zahaleny a nijak si na tuto skutečnost nestěžují.

Šůš - (14 obr.) - Ačkoliv je Šůš z hlediska historie jedním ze skvostů Íránu, je turisty značně opomíjen. Patří mezi nejstarší města světa a jeho historie se datuje již od 4. tisíciletí př. n.l. Postupně zde vládli Elamité, Sumerové, Akkaďané, Babyloňané a Asyřané. Bylo to jedno ze sídelních měst staroperské říše a zejména Dáreios ho poznamenal monumentální výstabou svého paláce. Počátek úpadku město zaznamenalo s příchodem Alexandra Velikého, kdy se stalo pouhým provinčním městem a ve 13. století n.l. ho zničili Mongolové. Objeveno bylo teprve v roce 1852 britskými vědci a podrobně prozkoumáno francouzsými archeology.

Qom - (12 obr.) - Qom je velice zajímavé místo. Památek zde není až tolik, ale ty, které tu jsou stojí rozhodně za to. Tak především je zde komplex hrobky Fatimy, sestry Imáma Rezy, který je pohřben v Mašadu a jejich otec je oním králem z Pohádek Tisíce a jedné noci. Alespoň tak se to uvádí v dostupných pramenech. Oba zemřeli v devátém století n.l. a k jejich hrobkám přichází především nemocní lidé, protože víra v uzdravení na tomto místě je nesmírně silná. Komplex Fatimy v sobě zahrnuje nejen její posvátný hrob, ale také řadu mešit, knihoven, studoven a odpočinkových sálů.

Kašan - (29 obr.) - Nejkrásnějšími místy v Kašanu jsou komplex starých kupeckých domů a starověké hradby s tzv. Ledovým domem. Hradby jsou hliněné, z hliněných cihel vypalovaných na slunci. Stojí za to je navštívit. Působí mohutným dojmem a nechtěl bych je dobývat. Dávejte si pozor na hady, kterými se to v okolních křovinách jen hemží. Ale nebojte se až tak moc, jsou plaší a spatříte z nich maximálně rozechvělý keř díky jejich úprku před vámi.

Aran a Abyaneh - (13 obr.) - Je to místo s nádhernou mešitou. Krásnější jsem snad v celém Íránu neviděl. Celý vnitřek na nádvoří je vyzdoben stříbrem a uvnitř se vše leskne zlatem a drahými kameny. Je zde pohřben jeden ze svatých mužů islámské víry a poutníci se sem sjíždějí z celého Íránu. Na tomto místě jsme se nezdrželi příliš dlouho, čekala nás cesta vysoko do hor. Ačkoliv dole v rovinaté krajině jsme padali horkem, když jsme stoupali horskými průsmyky a hřebeny, teplota vzduchu klesala citelně dolů.

Centrální Anatolie - (8 obr.) - Turecká Anatólie byla kolébkou mnoha civilizací a dlouhodobé působení člověka výrazně změnilo její tvář. Zejména díky intenzivnímu pastevectví je dnes tato oblast z velké části holou pustinou. Původní krajina s lesy tvořenými borovicemi, cedry a zakrslými duby se zachovala pouze v některých hůře přístupných horách. Zvláštní kouzlo dodávají této části světa vyhaslé vulkány, bizarní tufová skaliska a poměrně četná sladká i slaná jezera.

Turecko - Egejské pobřeží - (11 obr.) - Následující řádky jsou stručným přehledem nejméně známých a turisty zatím prakticky vůbec nenavštěvovaných hor na území Turecka. V knižních průvodcích, včetně Lonely Planet, je o těchto lokalitách nanejvýše zmínka nebo se tady o nich nepíše vůbec. Ani na internetu nelze zatím v českém ani anglickém jazyce nalézt více nežli údaje o jejich výšce a poloze. To vše je samozřejmě pro každého dobrodružně založeného cestovatele zárukou skutečně objevitelských zážitků!

Turecko - divoký východ - (8 obr.) - Východní Turecku bývá často nazýváno „Divokým Kurdistánem“. Snad právě pro tuto nálepku sem zatím míří jen velmi málo turistů. Není přitom žádný důvod se cesty do této části světa obávat. Kurdové jsou stejně přátelští a pohostinní lidé jako Turci a potencionálně nebezpečné mohou být pouze některé odlehlé regiony u Iráckých hranic. Nicméně kvůli preventivním bezpečnostním opatřením ze strany tureckých orgánů lze zatím vysokohorskou turistiku na východě země provozovat pouze omezeně.

Turecko - nedobytný Solymos - (6 obr.) - Alexandr Veliký dobyl při svém slavném tažení starověkým světem každé město, které se mu připletlo do cesty. Mnoho tehdejších osad také ani nenašlo odvahu bojovat s tímto obávaným vojevůdcem a raději se vzdalo. Jedno město však slavný Makedonec nikdy nepokořil. To město se jmenuje Termessos, leží na vrcholu 1500 m vysoké hory v dnešním jihozápadním Turecku a pro svou polohu bývá někdy nazýváno „Orlím hnízdem“.

Jak se neztratit v Arménii - (66 obr.) - Na světě nenajdeme moc zemí, v nichž by národní identita byla tolik svázána s náboženstvím tak jako v Arménii. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství za státní náboženství. Stalo se tak již roku 301 našeho letopočtu, o něco dříve než v Gruzii a římské říši. Arméni a Gruzínci byli obklopeni samými muslimy, a tak není divu, že křesťanská víra se pro ně měla mimořádný význam.

Jak se neztratit v Ázerbajdžánu - (45 obr.) - Když se řekne Ázerbájdžán, mnoho z nás si představí velice exotickou, nepřístupnou a ortodoxně islámskou zemi. Opak je pravdou. Ázerbájdžán je díky svému ropnému bohatství nejbohatší ze tří zakavkazských zemí. Téměř všichni obyvatelé Ázerbájdžánu jsou muslimové.

Karakoram Highway - (20 obr.) - Čína a Pákistán spolu mají poměrně krátkou hranici, a ta probíhá po hřebeni osmitisícového pohoří Karakoram. Společná nenávist proti Indii však byla silnější než přírodní překážky. A tak se obě země dohodly, že postaví z Pákistánu do Číny vojenskou silnici, po které by v případě potřeby mohly přesouvat spojenecké jednotky mezi oběma státy. Tak se zrodil jeden z nejodvážnějších inženýrských projektů všech dob - Karakoram Highway.

Ve stínu Araratu - (8 obr.) - Do Turecka lákají turisty především azurově modré pláže. Tato orientální země je však ideální - leč zatím neobjevenou - destinací i pro milovníky trekingu a vysokohorské turistiky. Pokud jste také toho názoru, že na Slovensku a ani v Rumunsku již to není, to co bývalo, pak zamiřte právě sem a nebudete litovat. Najdete tu dosud panenské hory mnoha tváří. Nikde v nich nenarazíte na tabulky přikazující neopouštět značené cesty či zakazující táboření. Naopak, cestu zde budete mnohdy marně hledat a spoléhat se v noci můžete pouze na vlastní stan či pohostinnost domorodců.

Vardzia - (28 obr.) - Jedním z nejkrásnějších míst Gruzie je určitě jeskynní komplex Vardzia. Nachází se v pohoří Malý Kavkaz na jihu Gruzie, kousek od tureckých hranic. Na mapě to vypadá, že to je celkem významné městečko. Ve skutečnosti to není ani vesnice, spíš samota v horách, kde je jeden „hotel“ a několik obytných stavení. Za sovětských dob sem jezdilo asi turistů docela dost, poněvadž je tu k vidění i velikánský chátrající hotelový komplex ze starých časů. Po rozpadu SSSR sem moc turistů nezavítalo. Ale dnes je opět Vardzia často navštěvovaným místem. Jezdí sem turisté z Gruzie i ze zahraničí.

Tvrdošín - (9 obr.) - V dolině řeky Oravy na rozhraní Oravské Magury a Skorušinských vrchů leží středisko Horní Oravy, okresní město Tvrdošín. Nachází se ve výšce 575 metrů nad mořem a má přibližně 9500 obyvatel.

Tabríz - (8 obr.) - Bylo 01.30 místního času a přesně 14.5.2007. Nikdy tyto údaje nezapomenu, protože přesně v tu dobu mým ramenem zatřásla obrovitá ruka řidiče našeho autobusu a v perštině mi vzrušeně vysvětloval, alespoň tak jsem si obsah jeho slov domýšlel, že prvního cíle mé cesty Tabríz, jsem právě dosáhl.

Kandovan - (11 obr.) - Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.

Íránské putování - na cestě - (6 obr.) - Příletová hala istanbulského letiště zela ve čtvrt na jednu v noci prádnotou. O to více vynikla její rozlehlost, postrádající teplou přívětivost vítající náruče. Batoh kupodivu dorazil také v pořádku a i deštník, připevněný postraními popruhy byl na svém místě. Ověšen zavazadly zepředu i zezadu jsem se pomalu vydal na průzkum. Času mám dost, protože hledat nějakou cestovní agenturu přepravující klienty do Íránu, se vydám až ráno. Čeká mne několik dlouhých hodin, než se nad Bosporským zálivem objeví první sluneční paprsky.

Jak se neztratit v Brisbane - (162 obr.) - Pokud se řekne Austrálie, průměrný středoevropan si vybaví budovu opery v Sydney, impozantní Ayers Rock a Velký bariérový útes. A právě při cestě za posledně jmenovaným divem přírody většina turistů musí projet hlavním městem Queenslandu – nenápadným a neokázalým Brisbane.

Svanetie - (29 obr.) - Možná nejkrásnější část celé Gruzie se nachází na severozápadě země a nazývá se Svanetie. Je to nádherná oblast vklíněná mezi nejvyšší hřebeny Velkého Kavkazu, z nichž některé jsou vyšší než 5 000 metrů. Svanové jsou národ, který tuto oblast obývá. Jejich řeč je vzdáleně příbuzná gruzínštině a řadí se spolu s ní do jazykové rodiny kavkazských jazyků.

Na Pag nejen za lehkým sportem - (27 obr.) - V minulých letech jsem si řekla, že by nebylo od věci příjemně si zasportovat v krásném a čistém prostředí, blízko u moře. Zvolila jsem dva roky po sobě Jadranské ostrovy - nejdříve Krk, následující rok Pag.

Krk a Bašská hlaholská stezka - (44 obr.) - Pokud se rozhodnete strávit pár dní nebo pár týdnů na největším ostrově Jadranu určitě nebudete litovat. V Bašce jsou možnosti ubytování skutečně pro každého, jak dobré hotely, např. Corinthia nebo Zvonimir, tak splní jakékoli vaše nároky tamní penziony a různé soukromé apartmány, kterých je tu takřka bezpočet. Pro mladé a nepříliš dobře situované rodiny s malými dětmi je na pobřeží blízko největší a nejkrásnější pláže rozlehlý a levný kemp.

Kolmo napříč Austrálií - Pinnacles - (4 obr.) - Náš úplně původní záměr jet z Perthu hned dolů na jih jsme nahradili nový plánem a to zajet se podívat ještě severně nad Perth na velkou australskou zajímavost - geologické útvary Pinnacles. Ani jsme mapu nijak důkladně nestudovali, neboť plán byl jasný - chceme tuto raritu vidět. Naší hostitele nám jen tak mezi řeči řekli, že je to od nich nějakých 150 km. A tak jsme tedy počítali celkem s 300 km a 3-4 dny jízdy. Realita byla ovšem jiná.

Kolmo napříč Austrálií - přílet - (5 obr.) - Naše cesta z Ostravy do Perthu vedla s mezipřistáními ve Vídni, Seoulu a Sydney. Celý let byl více než pohodový a po celou dobu na nás svítila šťastná cestovatelská hvězda.

Kazbegi - (27 obr.) - Kazbegi je malé horské městečko nebo spíše vesnice v severní Gruzii poblíž hranice s Ruskem. Leží přímo pod nádhernou horou Kazbek (5033 m.n.m.). Atraktivní horská poloha pod hřebenem Velkého Kavkazu Kazbegi přímo předurčuje k turistice. A skutečně, turistů je tu spoustu, Gruzínců i zahraničních návštěvníků. Narozdíl třeba od Svanetie je tato oblast lehce dostupná maršrutkou přímo z Tbilisi.

Swissminiatur - Švýcarské miniatury v Melide - (106 obr.) - Jednou z největších a velmi často navštěvovanou atrakcí ve Švýcarsku je světoznámá výstava Švýcarská miniatura. Její expozice se nachází na jih od Lugana ve vesnici Melide. Je na romantickém místě, kam se dá dostat po zemi i po jezeře. Návštěvníci zde mohou vidět více než 100 hlavních staveb významných nebo charakteristických pro Švýcarsko (ale i např. Milánský dóm) vymodelovaných v měřítku 1:25.

Tbilisi a Mccheta - (46 obr.) - Hlavní město Gruzie má asi 1,7 milionu obyvatel. Je o něco větší než Jerevan a o málo menší než Baku, z hlavních měst Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu se mi ale líbilo nejvíc. Je v něm hodně historických památek, které jsou soustředěny na poměrně malé ploše ve starém městě. Osu města tvoří řeka Mtkvari, známější u nás pod jménem Kura. Najdete tu ale i široké bulváry s mnoha obchody jako v jakémkoliv jiném velkém městě, nechybí ani moderní architektura.

Krakow - (78 obr.) - Mnozí z Vás znají Krakow díky největšímu aquaparku v Polsku s nejdelším tobogánem v Evropě. Ti sečtělejší vědí, že je to jedno z největších a nejstarších měst v Polsku. Krakow byl až do roku 1596 hlavním městem Polska. Historické centrum Krakowa leží na úpatí kopce Wawel na levém břehu řeky Visly. Je to symbolické místo velkého významu pro všechny Poláky. Právě tam, na Wawelu stojí královský hrad a katedrála

Klášter Sapara - (20 obr.) - Málokterý křesťanský národ je tak pobožný jako Gruzínci. Zatímco u nás jsme zvyklí, že víra je záležitost spíše starších občanů či určitých regionů (jižní Morava, východní Čechy), v Gruzii jsou silně věřící křesťané téměř všichni. Gruzínci jsou obklopeni – s výjimkou Arménů – samými muslimskými národy a pravoslavná víra je výrazným znakem jejich národní identity.

Batumi - (18 obr.) - Batumi, třetí největší město Gruzie (po Tbilisi a Kutaisi) má přes 100 000 obyvatel. Je hlavním městem autonomní republiky Adžarie a leží pouhých 17 kilometrů od tureckých hranic na pobřeží Černého moře.

Krimmelské vodopády - (25 obr.) - Několik set tisíc návštěvníků přijíždí každý rok od května do října do rakouského národního parku Vysoké Taury, aby se mohli pokochat majestátní krásou Krimmelských vodopádů. Páté nejvyšší vodopády na světě byly jako přírodní památka Rakouska v letech 1967 a 1987, oceněny diplomem Evropské rady, který je zároveň statusem chráněné památky.

Mahdia - (75 obr.) - Lákalo mě navštívit zbytky fénického přístavu, Dragutovu pevnost monumentálních rozměrů, starobylou medínu i další místa. Mými společnicemi v cestě za dobružstvím byly mé dvě pubertální dcery, manžela jsme zanechaly doma pracovním povinnostem a vypravily se letadlem do Monastiru a odtud něco přes 40 km jižně do hotelu Thapsus. Odtud to je do Mahdie cca 6 kilometrů pěšky.

Gori - Stalinovo město - (26 obr.) - Nejslavnější Gruzínec, Josif Vissarionovič Džugašvili, se narodil v roce 1879 v městečku Gori, ležícím necelých sto kilometrů na západ od hlavního Gruzínského města Tbilisi. Malý Koba (přezdívka, kterou si dal podle gruzínského bojovníka za nezávislost) byl původně určen ke kněžské dráze. Z tbiliského semináře byl však pro revoluční činnost vyloučen. Rozhodl se tedy, že se stane profesionálním revolucionářem.

Tossa de Mar - (36 obr.) - Výlety do Marinelandu nebo vodního parku Water World jsme měly už úspěšně za sebou, stejně jako celodenní Barcelonu nebo klášter Montserrat a tak jsme si dopřály výlet lodí do nedaleko ležícího původně středověkého městečka ve středu pobřeží Costa Brava, Tossa de Mar.

Lloret de Mar - (58 obr.) - I letos se mě a dcerám zastesklo po moři. Vybraly jsme si Španělsko, kde jsme nebyly již řadu let. Putováním po mapě se nám zalíbilo jedno z nejoblíbenějších a nejvyhledávanějších letovisek Lloret de Mar ležící na severu na známém pobřeží Costa Brava – Divokém pobřeží v Katalánsku, asi 78 km od Barcelony.

Švýcarské ledovce - (44 obr.) - Švýcarsko je země fotogenická. Když se člověk rozhlédne po krajině, má pocit, že jinde nejsou pastviny zelenější, kravičky spokojenější, ledovce majestátnější a čistota a řád jak krajiny tak měst přímo bije do očí. Je to kraj alpských štítů posetý sněhovými masivy a množstvím ledovců. Alpy tvoří okolo šedesáti procent plochy. A z jejich celkové rozlohy patří Švýcarsku zhruba 13%. Mnoho cestovatelů tvrdí, že právě těch nejatraktivnějších.

Jak se neztratit v Gruzii - (7 obr.) - Ze zakavkazských zemí se mi líbilo daleko nejvíc právě v Gruzii. Gruzie je turisticky velice rozmanitá. Jsou zde nádherné hory (obzvláště Velký Kavkaz), historické památky a muzea (Tbilisi, Stalinovo muzeum v Gori), staré a stále funkční kláštery, skalní města, moře, ale i vinařská oblast na východě Gruzie. Je pravda, že na začátku 90. let tu byla velice výbušná politická situace a dokonce se zde válčilo. V současnosti je tu ale klid a bezpečno.

Istanbul - perla na Bosporu - (88 obr.) - Když jsem v roce 1993 poprvé navštívil Istanbul, hned jsem se do něj zamiloval. Byla to prostě láska na první pohled. Tohle musí být nejkrásnější město světa, říkal jsem si. A skutečně, i když jsem od té doby viděl spoustu jiných hezkých měst, žádné z nich se Istanbulu nevyrovná. Podruhé jsem navštívil Istanbul v roce 1996 a potřetí letos. Za těch 11 let se Istanbul hodně změnil. Ale krásný je pořád stejně.

Africké ohlédnutí – jižní Afrikou autem plným sebevrahů - (51 obr.) - Na podzim roku 2005 se štěstí unavilo, dosedlo na mě a já dostala možnost vyjet do jižní Afriky s partou bezva lidí. V autě nás bylo pět, projeli jsme pět zemí za pět týdnů.

Ruské ohlédnutí - o zemi, kde včera již přestalo existovat, zítra ještě nezačalo existovat a dnešek stojí za prd - (13 obr.) - Stručná charakteristika cesty Transsibiřskou magistrálou, podrobně nelze popsat neb vyprávět o Rusku je jako vyprávět o orgasmu - kdo to nezažil, nemůže pochopit.

Ekvádorské střípky - (49 obr.) - Opět se pokusím popsat pár zážitků a míst, která by nevydala na samostatný článek, což ovšem rozhodně neznamená, že by nestála za vidění.

Ekvádor: Puerto Lopez - (26 obr.) - Hlavní atrakcí v Puerto Lopez je výlet na nedaleký ostrov Isla de la Plata. Po cestě slibují všechny turistické kanceláře ve městě, že zahlédneme velryby. No uvidíme!

Quito - (23 obr.) - Quito je hlavní město Ekvádoru. Je o něco větší než Praha, má asi 1,4 milionu obyvatel. Není ovšem největším městem Ekvádoru, tím je Guayaquil. Quito je zajímavé už svou polohou a rozlohou. Leží v nadmořské výšce kolem 2800 metrů (střed města) nad mořem a je druhým nejvýše položeným hlavním městem světa (první je La Paz v Bolívii - 3600 m.n.m.). Nadmořská výška už je poměrně značná, takže první 2-3 dny se nedoporučuje moc se namáhat, aby si tělo zvyklo a aklimatizovalo se.

NP Cotopaxi - (13 obr.) - Národní park Cotopaxi dostal jméno podle stejnojmenné hory, okolo níž se rozkládá. Cotopaxi (5 897 m.n.m.), druhá nejvyšší hora Ekvádoru, je často považována za nejvyšší činnou sopku světa. Leží asi 50 kilometrů jižně od ekvádorského hlavního města Quita, odkud je za dobrého počasí pěkně vidět z okolních kopců.

indonéské střípky - (39 obr.) - Pár obrázků z různých míst Indonésie - co se jinam nevešlo...

Velké obléhání Malty - (15 obr.) - Dne 18. května roku 1565 se na obzoru ostrova Malty objevuje turecká válečná flotila. 140 bojových galér, k tomu řada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektně vyzbrojených osmanských válečníků. Jádro této armády tvoří v těch dobách obzvláště krutí janičáři. Rozkaz sultána Sülejmana zní jednoznačně: Dobýt pevnosti, zničit obranu, obsadit Maltu, naložit s obyvatelstvem běžným způsobem a ostrov začlenit do Osmanské říše jako strategicky důležitý pro další výboje. Sicílie leží pouhých 90 kilometrů severně.

Indonésie - Yogyakarta - (36 obr.) - Městem, kde se snad nejvíce prolínají tradice všech těchto velkých světových náboženství, je právě Yogyakarta nebo zkráceně Yogya. Zde převažují jako všude na Jávě muslimové, ale v jejím okolí najdete i monumentální hinduistické a buddhistické chrámy. Ve městě však nechybí ani křesťanské kostely, ani čínské konfuciánsko-taoisticko-buddhistické svatyně. A narozdíl od jiných oblastí světa zde spolu žijí příslušníci všech náboženství v harmonii a míru.

Z ostrova na ostrov - za komodskými draky - (17 obr.) - Naším prvním cílem je ostrov Rinca. Rinca tvoří společně se sousedním ostrovem Národní park Komodo. Tento park má dvě části - podmořskou (pro potápěče) a ostrovní (suchozemskou), kde jsou hlavní atrakcí slavní komodští draci. Zoologicky správný název je ovšem varan komodský (Varanus komodoensis).

Indonésie - Sulawesi - (34 obr.) - Ostrov Sulawesi je čtvrtým největším ostrovem Asie a jedenáctým největším na světě. Se svými 179 000 km2 je rovněž čtvrtým největším ostrovem Indonésie. Je více než dvakrát větší než Česká republika. Možná Vám jméno tohoto ostrova nic neřekne - ostrov se dříve jmenoval Celebes.

Indonésie - Bali - (52 obr.) - "Bali je jedno z nejkrásnějších míst na světě, ráj na zemi!". Toto tvrzení můžete vidět v každém průvodci a spousta návštěvníků tohoto indonéského ostrova tvrdí totéž. Mnoho nezávislých cestovatelů však tvrdí, že Bali je místo, které je v celé Indonésii nejvíce zklamalo - všude mraky turistů a domorodci jsou zkažení turistickým ruchem. A vyberte si! Mezi těmito dvěma nesmiřitelnými stanovisky - zdá se - nejsou kupodivu žádní "umírnění" - turisté či cestovatelé jsou většinou přímo nadšeni nebo naopak velice zklamáni. Nakonec si člověk stejně musí udělat názor sám...

Indonéská kuchyně - (13 obr.) - Indonésané nejedí k snídani housku s máslem nebo jogurt, ale rýži. Nutno říct, že rýže v Indonésii mi chutnala o dost víc než u nás. Samotná rýže se ovšem většinou nesolí, což mi jako slanomilnému tvoru lehce vadilo, zato koření se velice vydatně a ze všeho nejvíc se používá sambal – pálivá indonéská chilli omáčka. Její mírnější verze se prodává i v našich hypermarketech, ale některé indonéské sambaly jsou tak příšerně ostré, že se sem raději nedovážejí, protože žaludek průměrného středoevropana to prostě není schopen pozřít...

Indonésie - země sopek - (19 obr.) - Indonésie si zaslouží mnoho různých přívlastků, ale jedním z nejpříznačnějších je bezesporu "země sopek". Snad v žádné jiné zemi se nevyskytuje tolik činných vulkánů jako právě v Indonésii. A každou chvíli nějaká vybuchne a způsobí pohromu lokálního významu. Jednou za čas však dojde k obrovské erupci, která způsobí katastrofu obrovského rozsahu.

Národní park Tanjung Puting - (16 obr.) - Kdo chce vidět v Indonésii orangutana ve volné přírodě, má v zásadě dvě možnosti - jet na Sumatru, nebo na Kalimantan (indonéský název Bornea). Zvolili jsme druhou možnost a vyrazili jsme do "městečka" Kumai v provincii Kalimantan Tengah (střední Kalimantan).

Svatojakubská pouť - poutní cesta do Santiaga de Compostela - (150 obr.) - Cesta do Santiaga de Compostela, byla uctívána celá tisíciletí Kelty, Římany i křesťany. Tato poutní cesta skrývá tajemství mnoha kultur a kultů a dozajista má svou osobitou energii. V roce 1993 byly všechny poutní trasy zařazeny mezi památky UNESCO. O cestě do Santiaga se zmiňují ve svých dílech i britští esoterikové Tim WallaceMurphy a Trevor Ravanscroft. Někteří autoři popisují svou osobní zkušenost v románech, jako třeba Paulo Coelho v knize Poutník – Mágův deník nebo Pavla Jazairiová v knize Cestou hvězdy.

Brisbane - mix 01 - (21 obr.) - směska - pár nových obrázků...

Glasshouse mountains - (12 obr.) - Pár kilometrů na sever od Brisbane se nachází národní park Glasshouse Mountains - bizarní krajina sopečného původu. Typické tvary hor, které jim daly i jejich jméno jsou viditelné i daleko z moře...

North Stradbroke Island - (29 obr.) - Pár desítek kilometrů východně od Brisbane v zátoce Moreton Bay leží příjemný řetězec ostrovů chránící ústí řeky Brisbane. Jedná se o Moreton Island a North a South Stradbroke. Zatímco jižní Stradbroke je neobydlený a nepříliš navštěvovaný, North Stradbroke je vyhledávanou rekreační zónou pro obyvatele Brisbane a širokého okolí.

Red Center - Uluru - (34 obr.) - jedna z ikon australského vnitrozemí - Ayers Rock neboli Uluru.

Mexiko, Belize, Guatemala - (22 obr.) - Tuto trasu vřele doporučuji všem nadšencům, kteří rádi poznávají nové kultury, mají rádi dobrodružství a nevadí jim trochu nepohody a nedostačující hygiena. Co si máte vzít s sebou, jaká potřebujete víza a kolik co stojí, se jistě dočtete na jakémkoli serveru o cestování nebo v průvodci. Nabízím Vám jen pár svých postřehů a zkušeností, abyste si mohli trochu představit, co Vás čeká.

Haute Route 98 - (20 obr.) - Pojem Haute Route nebo také High Level Route se poprvé objevil v roce 1861 v anglickém horolezeckém tisku. Popsán byl teprve s prvním přechodem Penninischenských Alp. První pokus o zdolání cesty se konal v létě a podnikly ho společně vysokohorské kluby ze Chamonix a z Zermattu. Jednotlivé etapy se vázaly na vysoko položené salaše. V lednu 1897 přešel jako první Wilhem Paulcke se svými kamarády na lyžích Berner Oberlands. V lednu 1903 prošlo družstvo ze Chamonix trasu Chamonix - Zermatt a zpět. Tato expedice se bere za první, která prošla klasickou cestu Haute Route.