navigace: svět: Evropa: Albánie

Albánská republika

Albánie je hornatý stát na jihozápadě Balkánského poloostrova, při jižním okraji Jaderského moře (téměř 500 km dlouhé mořské pobřeží). Díky své poloze i panenské přírodě, nenarušené masovou turistikou, by se dalo očekávat, že bude vyhledávanou turistickou destinací. Přesto tomu tak není. Od Evropy zemi oddělily vysoké hory, ale zejména totalitní komunistický režim, jenž přivedl Albánii mezi nejchudší země Evropy.

státní vlajka vlajka: Albánie, Albánská republika státní znak znak: Albánie, Albánská republika
další mapy

Perry-Castaneda Library

oficiální/originální název země

Republika e Shqipërisë, Shqipëria (Země orlů)

rozloha

28 748 km2

hlava státu

prezident Bujar Nishani

polit. systém

Hlavou státu je prezident, volený v tajných volbách poslanci parlamentu. Ke zvolení je třeba třípětinové většiny poslaneckých hlasů. Volební období prezidenta je pětileté, zvolen může být nejvýše na dvě volební období. Prezident je vrchním velitelem

územní uspořádání

Země je rozdělena do 12 krajů (qark), kraje pak dále do 36 regionů (rrethe). Hlavní město Tirana má zvláštní status.

hlavní město

Tirana

jazyk

albánština

angličtina, italština, starší generace ruština

náboženství, církve

Muslimové (převážně sunnité) asi 50% populace, albánské ortodoxní 35%, římsko-katolická 15%.

Náboženského života se aktivně účastní 30-40% obyvatel. Narůstá počet občanů bez vyznání.

čas, časová pásma

GMT + 1

měna

1 lek (ALL) = 100 qindarek

elektrický systém

220V 50Hz

tel. předčíslí

+355

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

doklady, víza

Občanům ČR, držitelům cestovních pasů, je umožňován bezvízový přístup ke všem druhům cest. Maximální délka pobytu bez víza je 90 dní během 180 denního období. Pro cizince neplatí přihlašovací povinnost, pouze v případě žádosti o dlouhodobý nebo trvalý pobyt se žadatel musí obrátit na ministerstvo veřejného pořádku Albánské republiky. Při vjezdu vozidla do Albánie je třeba na hraničních přechodech vyžadovat od albánské policie "potvrzení o vjezdu vozidla", které se musí odevzdat při výjezdu ze země.

Albánie: ambasáda, zastupitelský úřad země v ČR:
Velvyslanectví republiky Albánie, Kaprova 14, 110 00 Praha 1;
tel: 233 370 594, fax: 233 313 655
e-mail: embassy.prague@mfa.gov.al, web: www.albanianembassy-prague.com
Vedoucí úřadu: Pan Genc PECANI - Chargé d'affaires a.i.
Úřední dny: Pondělí - Pátek: 08:00 - 15:00
Konzulární oddělení, Consular Section; Kaprova 14, 110 00 Praha 1
tel.: 233 370 594, fax: 233 313 655, e-mail: alembprg1@volny.cz
Úřední dny: Pondělí, Středa, Pátek: 09:00 - 12:00

zastoupení ČR v zahraničí:
Velvyslanectví České republiky v Albánii, Ambasada e Republikës se Çeke
Rruga Skanderbeu 10, Tirana, Albania, tel. +355/4/2234004, 2232117, 2258796, fax: +355/4/2232159, nouzová linka: +355/68/4090111
e-mail: tirana@embassy.mzv.cz, web: www.mzv.cz/tirana
Vedoucí úřadu: Mgr. Bronislava TOMÁŠOVÁ - velvyslanec
Úřední dny: Pondělí- Pátek: 07:45-16:15, Úterý, Čtvrtek: 09:00-12:00, 15:00-16:00

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

zdraví

Zdravotní péče v Albánii je ve srovnání se zdravotní péčí v ČR na nízké úrovni. Složitější úrazy či onemocnění nelze v Albánii léčit; nutný je převoz do zahraničí. Zdravotnická střediska fungují pouze ve větších městech a v turistických oblastech, nejsou však dostatečně vybavena lékařskou technikou a zdravotnickým materiálem. Na venkově a horských oblastech často neexistuje žádná lékařská péče. Turisté by měli mít s sebou všechny léky, které dlouhodobě užívají, a lékařskou péči vyhledávat jen v nezbytných případech. Do Albánie není potřeba povinné očkování - doporučit lze očkování proti hepatitidě A, event. B, případně proti encefalitidě. Vhodné je vézt s sebou léky proti průjmu a žaludečním obtížím. Mezi ČR a Albánskou republikou není sjednána dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče. Na dobu pobytu v AR je proto žádoucí sjednat si zdravotní pojištění v České republice.

Důležitá telefonní čísla

rychlá lékařská pomoc - 127, 253364, 222235
dopravní policie - 126, 234875, 226801 linka 3234
policie - rychlý zásah - 129, 226801 linka 3428
hasiči - 128, 223333, 351891

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

bezpečnost

V posledních 10 letech se bezpečnostní situace postupně zlepšila a s výjimkou odlehlých horských oblastí je v současnosti na evropské úrovni. Velká města a hlavní trasy spojující zemi s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem jsou bezpečné, a to i v noci; nedoporučuje se však nocování na parkovištích. Zvýšené opatrnosti je třeba při pobytu v horských oblastech podél hranice s Kosovem, Černou Horou a částečně Makedonií. Na kosovsko-albánské hranici je dosud odminováno cca 80% území zaminovaného během konfliktu v letech 1998-99; v některých místech minová pole zasahovala až 17 km do albánského vnitrozemí. (informace MZV ČR). Přestože míra zločinnosti poklesla ze svého vrcholu, lupiči na dálnicích zmizeli, mějte se stále na pozoru, netoulejte se příliš daleko, dávejte o sobě vždy někomu vědět. V zemi je stále velké množství lidí žijících v bídě a zoufalství, krádeže a přepadení nelze vyloučit, doporučuje se nosit falešné peněženky.

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

přírodní podmínky

Albánie je převážně hornatou zemí. Pobřežní nížiny přecházejí velmi prudce v páteřní horské pásmo severozápadně - jihovýchodního směru. Albánské hory patří do dvou horských systémů - jejich severní část Dinárkým Alpám (které přesahují z jugoslávské republiky Černá Hora), jižní část je řazena k pohoří Pindus, pokračující dále na území Řecka. Nejvyšší horou Albánie je Korab (2764 m).

Nejdelší albánskou řekou je Drin, pramenící v Srbsku. Dalšími významnými řekami jsou Seman a Škumbin. Řeky mají převážně horský charakter, protékají hlubokými údolími a stržemi. Díky morfologii je velmi vhodné jejich využití pro výrobu elektrické energie.

Klimatické podmínky závisí zejména na nadmořské výšce. Pobřežní nížiny mají téměř středomořské klima se suchými horkými léty, zimy jsou deštivé, mírné. Pro horské oblasti je obecně typické vysoké množství srážek (v zimě sněhových), často doprovázených bouřkami.

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

historie

Historie Albánie a albánců je vlice dlouhá, sahá ještě před éru vlády Římské říše v oblasti středomoří. Prvním národem obývajícím region dnešní Albánie byli Illyrijci. Původní obyvatelé postupně žili pod řeckým, římským, slovanským, otomanským a opět slovanským vlivem, přesto se je nikdy nepodařilo úplně asimilovat a zlikvidovat jejich řeč a kulturu.

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru | zobrazit/skrýt podrobnosti »»

Dnešní Albánci jsou potomky Ilyrijců, kteří obývali jižní Balkán dlouho předtím, než se sem dostali řekové, římané a slované. Původní obyvatelé žili v malých skupinách (kmenech), které se začaly sdružovat pod jednotnou správu pod řeckým vlivem. V druhém století př.n.l. existovalo na území Albánie již několik illyrijských "království". V té době se prudce rozvíjelo římské impérium. Albánské území se jevilo jako vhodné předpolí pro další expanzi na východ a tak roku 229 př.n.l. vyslal Řím první expediční sbory. Albánie se stala illyrijskou provincií na dalších 600 let.

Roku 395 n.l. se římská říše rozpadla na dvě poloviny - říši západořímskou a východořímskou (byzantskou), jejíž součástí se stala i dnešní Albánie. Díky stěhování národů byla celá oblast Illyrie od 5. století pod vlivem nájezdů Vizigótů, Hunů a Ostrogótů, v 7. a 8. století se zde usadilo velké množství Slovanů, kteří z velké části původní illyrijské obyvatelstvo asimilovali (oblast dnešního Slovinska, Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny). Obyvatelé jižních částí Illyrie však asimilaci úspěšně vzdorovali a uchovali si svou kulturu i jazyk. Od 8. století je tento region znám jako Albánie.

Zhruba od poloviny 15. století byla Albánie formálně v područí otomanské říše. Fakticky však otomanská moc sahala pouze do příbřežních oblastí, lidé žijící v horách se neustále bouřili, odmítali povinnou vojenskou službu, neplatili daně. Aby bylo zabráněno dalším nepokojům, bylo celé území podrobeno násilné islamizaci. Do konce 17. se stal islám náboženstvím téměř 70% obyvatelstva (zejména kvůli vysokým daním uvaleným na křesťany :-). Moc otomanského impéria začala slábnout ke konci 19. století, kdy došlo k obrození albánské řeči a kultury a vzniklo hnutí, jehož cílem byla samostatnost albánců. Touha po nezávislosti se projevila nejen u albánců, což vedlo k první balkánské válce, kdy se proti otomanské říši postavily armády srbů, řeků a bulharů. Otomanská říše se rozpadla a Albánie prohlásila svou samostatnost. Zástupci států jednající na mírové konferenci po ukončení první balkánské války (Británie, Německo, Rusko, Rakousko, Francie a Itálie) nezávislost Albánie přijali, avšak díky politickým tlakům albánských sousedů byly hranice určeny tak, že Kosovo (území na severu Albánie) připadlo Srbsku a oblast Kamerie připadla Řecku. Téměř 50% obyvatelstva, kteří se pokládali za albánce tak zůstalo mimo území nového albánského státu. Čímž bylo zaděláno na problémy, které balkánem zmítají dodnes.

Během 1. světové války bylo území Albánie střídavě okupováno vojsky Rakouska, Francie, Řecka a Chorvatska. Po válce byla snaha vítězných mocností (Británie, Francie a Itálie) rozdělit albánské území mezi jeho sousedy (Chorvatsko, Řecko). Tento návrh byl však americkým presidentem Wilsonem vetován a tak byla roku 1920 Albánie přijata do Společenství národů. Po začátku 2. světové války po té, co nacistické Německo okupovalo Jugoslávii a Řecko byly regiony Kosova a Kamerie připojeny zpět k Albánii. Tento stav trval až do konce roku 1944, kdy se němci z oblasti stáhli a hranice se vrátila do původního stavu. Po druhé světové válce se k moci (za vydatné pomoci soudruhů z Jugoslávie) dostali komunisté, vedení Enverem Hodžou. Došlo ke znárodnění průmyslu, další industrializaci, likvidaci soukromého zemědělství (velkostatkáři) a kolektivizaci. Albánská politika a ekonomie se stala závislou na pomoci Sovětského svazu. Hodžovi však politický vývoj evropských socialistických zemí nevyhovoval (pokládal jej za málo revoluční) a po určitých politických roztržkách se SSSR byly zpřetrhána veškerá pouta s touto zemí a politická orientace byla roku 1961 převedena na komunistickou Čínu. Tento stav trval až do roku 1978, kdy Čína odmítla další podporu albánskému průmyslu. Albánie se tak stala politicky i ekonomicky nejizolovanější zemí Evropy. Pád socialistického zřízení v ostatních evropských zemích na počátku 90. let 20. století vedl k pádu "komunismu" i v Albánii (1991).

V roce 1997 vypukly v zemi závažné nepokoje, které způsobily faktický rozpad albánského státu. Velká část zbraní a munice z vojenských skladů skončila v rukou civilistů. Ve volbách, které proběhly po částečné stabilizaci situace ve stejném roce, porazila do té doby vládnoucí Demokratickou stranu Albánie Saliho Berishi (PDSh) Socialistická strana Fatose Nano (PSSh).

Krize v Kosovu v roce 1999 posílila zahraničně politickou pozici Albánské republiky. Vstřícnost k řešení dopadů krize v sousedním Kosovu se projevila především v krátkodobém přijetí cca 500 tisíc kosovských uprchlíků a v poskytnutí albánského území pro činnost jednotek NATO. Odměnou byla nezanedbatelná finanční pomoc USA a zemí EU v následujících letech, což však na vnitropolitické scéně přispělo jen ke krátkodobému utlumení rozporů mezi vládnoucí stranou (PSSh) a opozicí (PDSh) i uvnitř obou těchto bloků.

V červnu až srpnu 2001 proběhly parlamentní volby, ve kterých znovu zvítězila PSSh (se svými koaličními partnery získala 89 míst ve 140 členném parlamentu). Průběh a výsledek voleb polarizaci albánské politické scény vyostřil. Kvůli různým nedostatkům proběhly celkem v pěti kolech. Poslanci opoziční PDSh jejich konečné výsledky zpochybnili a až do ledna 2002 bojkotovali zasedání parlamentu

Vnitropolitická a především ekonomická situace v Albánii zůstává v důsledku tíživého historického dědictví velmi složitá v poměru k evropským standardům. K přetrvávajícím problémům patří vedle obtížné vnitropolitické situace a ekonomické zaostalosti absence politické kultury, obtížná vymahatelnost práva, kritický stav v soudnictví, lhostejný až netečný postoj většiny občanů k politickému dění v zemi, extrémně nízká životní úroveň obyvatelstva, absence komunální politiky, energetická krize, trvalá tendence k emigraci, složitá bezpečnostní situace, vysoká korupce, rozvětvená síť organizovaného zločinu, zanedbané životní prostředí.

Životní úroveň obyvatelstva zůstává v evropském měřítku zdaleka nejnižší. Chudoba má vzrůstající trend (cca 25% obyvatel Albánie žilo v roce 2001 pod hranicí bídy ). I přes určité zlepšení situace v ekonomické oblasti v posledních letech žije v Albánii stále mnoho rodin pod hranicí chudoby. Mnoho albánských rodin nemá dosud přístup k takovým potřebám, jako jsou např. voda, zdravotnická zařízení, topení nebo vzdělání. Každý třetí Albánec žije v chudobě a polovina z této skupiny vydělává pouze 1 USD denně. Každé třetí dítě v Albánii trpí podvýživou. 12% albánské populace je negramotných a oficiální statistiky uvádějí 14 - 15% nezaměstnanost, v odlehlých oblastech země bez jakéhokoliv průmyslu je však nezaměstnanost až 80%. Nezaměstnanost v praxi v průměru vysoce přesahuje 50 %. Masová tendence k emigraci je přítomná nejvíce mezi mladou generací. Dle dostupných údajů se v emigraci nachází již více než 50% albánské inteligence.

kultura

Díky svému geografickému umístění byla albánská kultura vystavena vlivům kultur sousedních, zejména řecké, římské, byzantské, turecké. Přesto všechno je zcela svébytná a homogenní. Velký vliv na rozvoj literatury a jazyka měly původně pouze ústní heroické bajky a legendy vznikající jako důsledek otomanské nadvlády. První písemné památky se datují do druhé poloviny 16. století. V 19. století pak proběhlo ilegální kulturní obrození spojené s rozvojem spisovných forem jazyka a literatury.

Albánština má dva základní dialekty - ghegský, kterým se mluví na severu (dnes pokládán za oficiální spisovnou verzi albánštiny) a toskský, kterým se mluví na jihu (byl pokládán za oficiální spisovnou verzi do konce 2. světové války). Přes společný základ jsou oba dialekty dosti odlišné, mluvčí si však většinou navzájem rozumí. Svým původem patří albánština k jazykům indo-evropským a je jejich jediným živým a moderním zástupcem.

Malířské a sochařské umění a architektura byly ovlivněny od ranného středověku uměním byzantským. Od 15. století je patrný velký vliv Itálie. Typická byla tvorba ikon a práce se dřevem - řezbářství.

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

zajímavá místa

Hlavním městem Albánie, jeho administrativním, kulturním, ekonomickým a průmyslovým centrem je Tirana. Na jednu stranu město velké, hlučné, nepříliš přívětivé, na druhou stranu město plné památek a zajímavostí. Mezi nejnavštěvovanější patří tiranská muzea (Muzeum Národní historie, archeologické muzeum, městská galerie, muzeum známek) a hrady a pevnosti v okolí města (Pretrela – středověký hrad jižně od města, Preza). Další významnou památkou je mešita Ethem Beje, postavená v roce 1793 (pravděpodobně nejstarší budova v samém městě).

Albánie je především zemí hornatou. Hory pokrývají 2/3 území. Nejznámějšími horskými destinacemi jsou pravděpodobně Dajti, Llogaraja, Dardha, Bozdoveci, Voskopoja, Valbona a Thethi. Možností vyžití je velmi mnoho – lyžování (oblast Korca), horolezectví, treking, speleologie (jeskyně Jubani v oblasti Shkodra, Puci v albánských Alpách), jízda na horských kolech atd.

Díky bohaté historii nalezneme v Albánii velké množství archeologických památek. Nejvýznamějšími lokalitami jsou Apollonia a Butrint. Apollonia byla založena kolem roku 588 řeckými osadníky a brzy se stala městem s 50000 obyvateli. Stala se kulturním a obchodním centrem celé oblasti, kterým zůstala až do 3. století n.l. kdy byla zničena zemětřesením. Butrint (místo světového dědictví) na jihozápadním pobřeží země je městem, které podle legend založila Helena po útěku ze zničené Tróje. Další významnou historickou lokalitou je římský amfiteátr v pobřežním městě Durres – největší antický amfiteátr na balkánském poloostrově.

Významnými jsou národní parky v jezerní oblasti Ohrid a Prespa. Tektonická jezera Prespa (velké a malé) leží na jihovýchodní hranici (s Makedonií a Řeckem) země. Oblast jezer je chráněná národním parkem převážně z důvodu existence unikátních jezerních biotopů a zimních hnízdišť ptáků. Nachází se zde také archeologické lokality z doby bronzové. NP Prespa je propojen ochranným pásmem s NP Ohrid a tvoří tak největší souvislé chráněné území v Albánii. Jezero Ohrid je nejhlubším jezerem v zemi (naměřeny hloubky přes 300 metrů). Turistickými destinacemi kolem jezera jsou Lin, Pojska město Pogradec, Tushemisht a krasové vývěry Drilon. Dalším velkým jezerem na hranicích s Černou Horou je Shkodra - opět chráněno národním parkem. Na břehu jezera leží stejnojmenné město s bohatou historií a krásnou zříceninou středověkého hradu.

aktualizováno: 29.04.2013 | nahoru | zobrazit/skrýt podrobnosti »»

Divjakes
Národní park na jaderském pobřeží JZ od hlavního města. Park byl vyhlášen již v r. 1956 na ploše 1250 ha, známější název parku je laguna Karavastas; zahrnuje desítky ostrůvků a poloostrovů v krajině dun s porosty borovice halepské a pinie. Laguna hluboká pouhých 30–160 cm je hnízdištěm vzácných pelikánů, hadů či želv.

Bredhi Drenovës
Bredhi Drenovës, národní park z r. 1966 se rozkládá J od města Korce (poblíž Řecka) na ploše 1386 ha. Předmětem ochrany jsou jedlobukové pralesy - jedle kefalonská, borovice černá, tis nebo cesmína. Přestože je park jen těžko dostupný, je ohrožen bezohlednou neplánovanou těžbou dřeva. Zajímavé jsou útvary ze slepenců a prachovců - sloni či ještěří skály, geologickým podkladem jsou halvně bazické vyvřeliny.

Ohridské jezero
Ohridské jezero - Öhridské jezero, rozkládá se na hranicích s Makedonií, je tektonického původu, má plochu 349 km2, max. hloubka 286 m, hladina ve výšce 695 m n.m., Jezero napájí podzemní krasové prameny a odvodňuje Černý Drin, významný rezervoár pitné vody.

Prespanské jezero
Prespanské jezero, rozkládá se na hranicích s Makedonií a Řeckem, má plochu 285 km2, max. hloubka 54 m, leží v tektonické sníženině 853 m n.m. jezero má podzemní odtok do níže položeného Ohridského jezera.

Skadarské jezero
Skadarské jezero, největší jezero na Balkáně (391 km2) na hranicích s Černou Horou, k jezeru kaskádovitě klesá vápencové pohoří Albánské Alpy. V létě na jezeře často dochází k jevu zvaném fata morgana.

Tomorri
Tomorri, národní park o rozloze 3000 ha byl vyhlášen r. 1956 se nachází v jižní části Albánie. Chráněná oblast zahrnuje horské pásmo vysoké 800–2416 m n.m., reliéf území je poznamenán erozí starších vápencových hornin;bohatá flóra (Heldreichova borovice) i fauna (vlk, rys, kočka divoká, šakal, orli, sup bělohlavý).

Apollonia
Apollonia, sporé zbytky kdysi významného antického města na jadranském pobřeží, proslulého svou školou rétoriky; právě v ní zastihla mladého Oktaviana (Augusta) r. 44 př. n. l. zpráva o nástupnictví po G. I. Caesarovi. Mezi troskami vyniká zejména (obnovené) průčelí sněmovny; pozoruhodný je byzantský klášter s kostelem ve východní části areálu.

Berat
Berat, město bylo založeno v 6 století př. n. l. a je považováno za jedno z nejstarších v Albánii, Leží nad roklí řeky Osum v centrální Albánii (44 000 obyv.). Dělí se na horní (opevněné) město s převážně křesťanským obyvatelstvem, rušné dolní město obývané muslimy a další křesťanskou čtvrť na druhé straně řeky. Berat je oblíbeným cílem výletů pro svoji romantickou polohu i pro řadu památek (kostelíků, mešit i světských staveb), spojených s oběma náboženstvími.

Drač
Durrës [-ras], ital. Durazzo, čes. Drač, rušné přístavní město (87 000 obyv.) pouhých 30 km záp. od Tirany, někdejší antické Dyrrachium na římské cestě Via Egnatia vedoucí do Konstantinopole (označované též jako „zájezdní hostinec Jadranu“; po vyhlášení samostatnosti bylo nakrátko i hlavním městem Albánie(1914–18).Drač - kromě zajímavostí obvyklých v každém velkém městě je zde i něco málo památek - především zbytky velkého římského amfiteátru a lázní, obnovená mešita z počátku 16. stol., Archeologické muzeum (s terakotovými tvářemi řecké bohyně lásky Afrodity), a část hradeb. Královská rezidence Zogua I. byla vypleněna při nepokojích v r. 1997. Pro odpočinek jsou k dispozici písečné pláže (např.Currila) a několik letovisek (Golemi, Mali i Robit, Divjakë)

Gjirokastra
Gjirokastër též Gjirokastra, nevelké město na jihu země (22 000 obyv.), navštěvované pro svoji malebnou polohu na svazích pod mohutnou pevností (dnes muzeum) a pro půvab uliček s prastarými domy z 19. stol.; rodiště komunistického diktátora E. Hodži (v jeho domě dnes sídlí etnografické muzeum) a spisovatele I.Kadare. Poblíž města se nachází Modré oko (Syri i Kaltër), jezírko kruhového tvaru s odstíny sytě modré až modravé barvy.

Kruja
Kruja, městečko na skalnatém kopci severně od Tirany (76 000 obyv.), ovládané kdysi rozsáhlým hradem rodiny Skanderbegů a takto i významné centrum protitureckého odboje v 15. stol. Historicky významný je především sám hrad (tamtéž i novodobé muzeum), jehož hradby obepínají i přilehlé městečko na pahorku; mezi poloopuštěnými domy se nachází památná svatyně muslimského řádu bektašů (Dollma teqe). Bazar v uličkách pod hradem (zčásti ovšem obnovený kvůli turistům) patří k nejoblíbenějším v zemi a je vhodným místem k nákupu suvenýrů.

Saranda
Sarandë [-da], řec. Saranda, významné přístavní město na jihu země (68 000 obyv.) rozprostírající se okolo zálivu ve tvaru koňské podkovy, odkud je nejkratší spojení s řec. ostrovem Kerkyrou (Korfu). Novodobé vykopávky zde odhalily pozůstatky antického města Onchesmu (se starokřesťanskou bazilikou), zajímavé jsou též zříceniny kláštera Čtyřiceti mučedníků (řec. „saranda“ = 40) na kopci nad městem a na protilehlém pahorku Lëkurësi stará turecká pevnost. V okolí i ve městě samotném se nachází několik příjemných pláží

Skadar
Shkodër, též Shkodra, ital. Scudari, čes. Skadar, město při jižním cípu stejnojmenného jezera (68 000 obyv.). Jeho veskrze venkovský ráz jen místy narušují moderní budovy v novodobě budovaném centru; jedinou významnou památkou je mohutná pevnost Rozafa nad soutokem řek Driny, Kiru a Buny, jejíž dějiny se táhnou od nejstarších dob až do 19. stol. Umělecky cenná je tzv. Olověná mešita (podle střešní krytiny) pod pevností a dům Oso Kuka, dnes Historické muzeum. Východisko turistických cest do okolních hor a národních parků.

Valona
Vlorë [-ra], ital. Valona, někdejší antické Aulon a dodnes významné přístavní město (76 000 obyv.); s tím souvisela i špatná pověst Vlory v nedávné době. Většina pozoruhodností je soustředěna podle výstavné hlavní třídy vedoucí od přístavu; kromě university a několika muzeí (Muzeum nezávislosti) je to především památná mešita z 16. stol., dílo stavitele Sinana. V okolí města písčité i oblázkové pláže, za nimi borovicové a jedlové háje.

Thetti
Thetti, národní park o rozloze 2700 ha byl vyhlášen v r. 1966 se nachází při hranici s Černou Horou. Předmětem ochrany je unikátní krasový reliéf s velkým množstvím jeskyní, orchidejovými loukami s výraznou vegetační stupňovitostí.

Tirana
Tiranë [-na], čes. Tirana, hlavní město Albánie (151 000 obyv.), vcelku však nepříliš zdařilé seskupení zanedbané staré zástavby a velikášských výkonů komunistického období (stejně tak zanedbaných); hezké jsou snad jen italsky působící budovy z meziválečného období (částečně ovšem dílo Mussoliniho architektů), dnes sídlo většiny státních úřadů, a pak některé nedávné novostavby. Z historických památek je zajímavá hlavně mešita při ústředním Skanderbegově náměstí (18. stol.) a při ní stojící hodinová věž a cenné jsou též sbírky místních muzeí (Národní historické nebo Archeologické). 25 km vých. od města se nachází 3000 ha NP Dajti.

doprava

Nejhorší úroveň dopravy v Evropě, nízká hustota železniční i silniční sítě, nízká vybavenost osobními auty, jediné obchodní letiště (Tirana), ze kterého létá týdně jen několik mezinárodních spojů, neexistují pravidelné tuzemské lety. Variantou je let na Korfu a odtud trajektem do Sarandë nebo let do řecké Soluně a dále autobusem do Korcë. Obvykle velmi levná autobusová a minibusová doprava, nejezdí však podle pevného jízdního řádu – odjíždí zpravidla tehdy, je-li autobus přeplněný; ve městech můžete použít taxislužbu (je ovšem drahá), pronájem auta se zatím nedoporučuje.

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

svátky, události

  • únor - malý Bajram (Bajrami i Vogël) - pohyblivé datum, odpovídá islámskému svátku al-Eid Saghir
  • 14. březen - den léta (Dita e Verës) - od roku 2004 je národním svátkem
  • 22. březen - Nevruz - náboženský svátek pocházející ze staré Persie, jarní rovnodennost, počátek jara
  • duben - katolické (Pashkët Katolike) a ortodoxní (Pashkët Ortodokse) velikonoce
  • 1. květen - první máj, Svátek práce (Një Maji)
  • 19. říjen - den Matky Terezy (Dita e Nënë Terezës)
  • listopad - velký Bajram (Bajrami i Madh) - pohyblivé datum, odpovídá islámskému svátku Eid al-Adha
  • 28. listopad - Den vlajky (Dita e Pavarësisë) - vyhlášení nezávislosti na Otomanské říši (1912)
  • 29. listopad - Den osvobození (Dita e Çlirimit) - konec 2. světové války, osvobození od fašismu
  • 25. a 26. prosinec - Vánoční svátky (Krishtlindje)

aktualizováno: 25.03.2013 | nahoru

přečtěte si...

Vychází turistické průvodce Albánie a Černá Hora - Průvodce po Albánii je nepostradatelným pomocníkem při cestách po jedné z nejkouzelnějších a přitom turisticky neprobádaných zemí Balkánu. Najdete v něm poutavé popisy všech albánských měst, přímořských i horských oblastí a přírody včetně doporučení nejvhodnějších lokalit k rekreaci, tipy na nejzajímavější túry, výlety a pobyty, podrobné líčení historických pamětihodností i výklad historie, počínaje památkami na římské období přes středověké turecké područí až po období národního osvobození v moderní době i veškeré důležité informace k ubytování a stravování včetně rozdělení podniků podle ceny a úrovně.

Vychází průvodce JOTA Rough Guide Albánie - Druhé vydání turistického průvodce Albánií je nepostradatelným pomocníkem při cestách po jedné z nejkouzelnějších, a přitom turisticky neprobádaných zemí Balkánu.

Úspěch průvodce Albánií nakladatelství JOTA - Průvodce Albánií z nakladatelství JOTA se dostalo na shortlist v prestižní Mezinárodní soutěžní přehlídce map a průvodců určených pro účastníky cestovního ruchu Tourmap 2007

vaše zkušenosti

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Vašek (2007-06-25 13:03:43 )
Letos se chystám na cestu do Albánie již podruhé. Poprvé jsme byli s manželkou v r. 2005 takzvaně na blind a moc nás to nadchlo. Všude jsme se setkávali s ochotou místních lidí jak v hotelu tak i v obchodech a v tržnicích. Nestalo se, že by nás při směňování peněz někdo okradl, taxikáři při sjednání trasy dodrželi dohodnutou taxu, která se sjednává před cestou. V hotelích a v penzionech jsme byli příjemně překvapeni vybavením, klimatizace samozřejmostí i v cenově nižších kategoriích. Cena za dvoulůžkový pokoj s příslušenstvím, televize, klima. telefon, balkón byla 22 EUR bez snídaně.
[2] Blonďa (2007-09-17 17:45:17 )
Zrovna dnes sem se vrátlila z dovolené po Balkáně, všechny země byly užásné, ale nejvíce mě ohromila Albánie, je to země u které vám zůstane rozum stát. Nikdy bych nevěřila jaká úžasná příroda se zde vyskytuje, pohostinství lidí je velice milé a když budete mít štěstí můžete si najít i tu svou pláž kde budete zcela sami bez turistického ruchu a užívat si těchto okamžiků jako trosečník na pustém ostrově. Doporučuji tuto zemi navštívit a přestat se jí bát.
[3] Pavla (2008-05-14 12:08:57 )
nemá neaktuální informace. Prezidentem již dávno není Alfred Moisiu ale Mr.Topi
[4] Pepa (2010-01-01 16:02:18 )
2008 červen jsem procestoval Albánii autem téměř \"křížem krážem\". Až letos se mi do ruky dostal průvodce G.Gloyera
a musím říci, že je to velmi dobře sepsané dílko, ze kterého jsem se dozvěděl mnoho dalších zajímavých informací. Snad jen by stálo za to jej aktualizovat s ohledem na rychlý vývoj v této zemi.Jen údaje o kvalitě zdejších silnic jsou poněkud nadnesené - jsou totiž strašné.Příroda je natur a fantastická, pláže úžasné a liduprázné,lidé vstřícní,někdy až příliš.S vrcholnými politiky a jejich praktikami jsem naštěstí neměl co do činění.
[5] Vojta (2011-12-04 00:59:44 )
Letos v říjnu jsme jeli s kamarády autem do Řecka. Albánií jsme jen projížděly. Silnice jsou opravdu v špatném stavu. Cestou jsme míjeli mnoho pěkných hotelů. Po cestě je dobré dávat pozor na zatoulané psi. Útočí i na jedoucí auta!!! Na hranicích nám dělali problém jen Řekové, v Atenách byli nepokoje a stávky, tak na hranicích se také stávkovalo.
[6] Honza (2013-09-03 22:54:42 )
dneska jsem projel albanii ze Solune do Ulcinju a bylo to moc krasne.pouze cikani v Tirane a na hranicich s černou Horou nas docela otravovali.Honza
[7] Bobby (2014-06-28 22:19:46 )
odpověď na komentář [5] autora: Vojta:
Ty jo, tys na těch cestách zapomněl češtinu ! To je docela síla, číst Tvoje hrubky! To bych na Tvoje auto nejradši útočil taky, i na jedoucí.

Diashow Oregon