Alžírsko | Alžírská demokratická a lidová republika | Afrika | dalky.cz

Oproti poněkud teoretickým možnostem nákazy exotickými chorobami zde existuje velmi reálné riziko průjmových onemocnění a problémů zažívacího ústrojí. Voda z vodovodních kohoutků je obvykle velmi nekvalitní (pokud vůbec teče). Velmi doporučujeme pít jen minerální vody z láhví či alespoň vodu vždy převařit. Vzhledem k častým výpadkům elektřiny se mohou potraviny snadněji zkazit – riziko otravy jídlem existuje i v restauracích „západní“ úrovně. Proti žaludečním potížím je doporučována léčba endiaronem a živočišným uhlím spojená s radikální dietou a zvýšeným přísunem tekutin. Pokud nenastanou další komplikace (horečka by měla ustoupit do dvou dnů), popř. se neobjeví podezření na úplavici (krev, hnis ve stolici), je možná domácí léčba.

Při pobytu v terénu je třeba věnovat pozornost ochraně před uštknutím jedovatými hady a bodnutím štíry (První pomoc: místo bodnutí se potře dezinfekční tinkturou nebo 70% alkoholem, přiloží se sterilní obvaz a končetina se znehybní dlahou. Postižený se udržuje v klidu, zabalí do pokrývky a odešle co nejrychleji k lékaři. Křeče a bolesti je možné léčit horkými koupelemi, jsou-li k dispozici. Postiženému je vhodné podávat antihistaminika a léky proti bolestem a křečím - např. Dithiaden).

Lékařská péče není na dobré úrovni, zejména pokulhává nemocniční vybavení. Pokud již musíte do nemocnice, ptejte se, zda někde v blízkosti není vojenská nemocnice či soukromá klinika. Obrňte se trpělivostí, vemte s sebou rodinu či přátele, jídlo a pití, deku, vlastní prostěradlo. (informace MZV ČR)

MZV ČR uvádí, že v městských aglomeracích dochází k relativně častým případům okradení, které se však v drtivé většině případů obejdou bez zranění. Obecně se nedoporučuje (stejně jako kdekoliv jinde na světě) chodit v nočních hodinách po opuštěných místech, dráždit zloděje šperky, drahou elektronikou či velmi kvalitním oblečením. V poslední době se množí případy, kdy byly turistům strženy šperky nebo násilně odcizeny mobilní telefony či fotoaparáty. Je nutné si dávat pozor na osobní věci v tlačenicích, např. na trzích, nebo v prostředcích hromadné dopravy. Platí všechna ostatní bezpečnostní pravidla: nemějte u sebe velké částky peněz, mějte peníze oddělené od dokladů, mějte notářsky ověřené kopie všech dokladů a pokud doklady chce vidět policie, ukažte jim kopii. Nechoďte nikdy sami a snažte se chovat nenápadně a neupozorňovat na sebe nevhodným oblečením a chováním.

Z bezpečnostních důvodů je doporučováno ubytování v kvalitním hotelu (v hlavním městě Alžíru se jedná o hotely Sheraton, El Aurassi, El Djazair, Sofitel, Mercure, International/Ex Hilton). V Alžíru není doporučováno chodit do „Starého města“ – Kasby, i když architektonicky jde o nejzajímavější část hlavního města. Cizinci, kteří tuto čtvrť navštíví, tak často činí s předem objednanou policejní asistencí. Vzhledem k této skutečnosti nelze objektivně posoudit, zda se jedná stále o tak nebezpečné místo, jak se o něm traduje.

Další možná rizika s sebou přináší návštěva pouštních oblastí. Je třeba mít na paměti, že se jedná o klimaticky velmi extrémní region s velmi malou hustotou osídlení. Podle alžírských zákonů je nutné se po poušti pohybovat pouze v doprovodu místních průvodců. Je to nejenom zákonná povinnost, ale také nejlepší způsob, jak se vyhnout všem bezpečnostním komplikacím. Bohužel ani zde nelze vyloučit bezpečnostní riziko (vzhledem k prohlášení teroristických jednotek GSPC o obnovení jejich aktivit v oblasti Sahary), a to i v případě doprovodu místními průvodci. MZV ČR doporučuje za žádných okolností necestovat osamoceně a v případě cesty do oblastí Alžírské Sahary kontaktovat velvyslanectví a zanechat informaci o plánované trase. Pozor – na poušti je zakázáno sbírat jakékoliv předměty, byť by byly nalezeny na zemi a mimo chráněná území. Vaše nálezy mohou mít archelogickou hodnotu a proto komukoliv, kdo poruší toto pravidlo hrozí vysoká finanční pokuta a nepodmíněný trest odnětí svobody v délce i několika měsíců.

Návštěva Kabylie není v současné době doporučována za žádných okolností. Tato horská oblast je pravděpodobně nejnebezpečnější částí Alžírska. Zejména města Tizi-Ouzou a Béjaïa a jejich okolí jsou svědky pravidelných bojů mezi ozbrojenými partyzány a bezpečnostními silami s častými ztrátami na životech na obou stranách. Nepokoje nebo srážky je jsou ovšem časté i v menších obcích. Zásobování je velmi nepravidelné, obchod je v mnoha případech v rukou místní mafie. Často také dochází k ozbrojeným přepadením (obvykle na falešných strážních místech u silnic) – tato přepadení bohužel často končí smrtí přepadeného.

Obecně není doporučována jízda autem po setmění a mimo hlavní silniční tahy. Doporučovaný způsob cestování je letecky.

novinky 08.06.2008: Po dvou výbuších na nádraží v alžírském městě Beni Amrane zůstalo 12 mrtvých. Více viz BBC.

novinky 12.04.2007: Dva výbuchy v hlavním městě Alžíru zabily minimálně 20 lidí, dalších 160 lidí bylo zraněno. K atentátu se přihlásila skupina Maghreb al-Qaeda. Více BBC.

novinky 01.11.2005: Vzhledem k současné bezpečnostní situaci nelze v žádném případě doporučit individuální turistiku do severní části Alžírska. Za bezproblémové je naopak možné označit individuální cesty do hlavního města a dalších velkých měst (např. obchodní cesty), a to za předpokladu, že cestovatel neopouští hranice města, bydlí v doporučených hotelech a přepravuje se letecky. (Informace MZV ČR)

Alžírsko se nejprve stává součástí kalifátu Ummájovců, po islamizaci berberských kmenů dochází k osamostatnění a k vytvoření samosprávy. Berbeři pod vedením panovníků dynastie Almoravidů a Almohadovců vytváří mohutnou říši sjednocující většinu severozápadní Afriky i jižního Španělska. Pád dynastie Almohadovců odstaroval ekonomickou soutěž mezi křesťanskými a muslimskými středomořskými přístavy. V této době se ve středomoří obrovským způsobem rozvíjí pirátství a alžírské přístavy jsou nejvyhledávanějším útočištěm pirátů. Když se na začátku 16. století Španělé rozhodli, že už mají pirátů plné zuby, začli obléhat a okupovat muslimské přístavy na africkém pobřeží. Aby se této nepříjemnosti zbavili, požádali alžířané o pomoc otomanskou říši. Turečtí korzáři pak španěly ze severní Afriky vyhnali a Alžír se dostává pod správu Otomanské říše jako nezávislá provincie.

Alžírští piráti tak řádili ve středozemí dále a to až do začátku 19 století, kdy se proti nim postavili američané (1815) a později i britové s holanďany (1816). Roku 1830 bylo pak celé Alžírsko anektováno francouzi a stalo se francouzkou kolonií, což se neobešlo bez krvavého odporu místního obyvatelstva. Francouzi si Alžírsko drželi až do druhé poloviny 20. století. Roku 1954 začala válka za nezávislost, která se táhla více než 10 let. Když si v té době prezident de Gaulle uvědomil, že ji nemůže vyhrát, nabídl alžířanům možnost volby mezi samostatností a jakémsi rovnoprávném svazku s Francií. Tato nabídka sice víceméně ukončila válku za samostatnost, ale prakticky začla válku novou - občanskou. Nabídka se samozřejmě nelíbila francouzkým občanům žijícím v Alžírsku - znamenala pro ně buď návrat do Francie (a ztrátu veškerého majetku), nebo stát se alžírskou menšinou. Alžír se stal samostaným díky referendu v roce 1962.