Nová Kaledonie
státní znak
Perry-Castañeda Library: New Caledonia
Territory of New Caledonia and Dependencies, Territoire des Nouvelle-Calédonie et Dependances
rozloha19 060 km2
hlava státuMarie-Noëlle Thémereau
polit. systémfrancouzské zámořské teritorium
územní uspořádánítři provincie: Province des Îles (Loyalty Islands), Province Nord (sever hlavního ostrova), Province Sud (jih hlavního ostrova)
hlavní městoNouméa
jazykfrancouština, domorodé jazyky
náboženství, církveřímští katolíci 60%, protestanti 30%
čas, časová pásmaGMT + 11
nedochází k posunu zimního a letního času
měnaCFP frank (XPF)
elektrický systém220 V / 50 Hz
tel. předčíslí
00 687
aktualizováno: 03.02.2007 | nahoru
doklady, víza
Občané EU nepotřebují vízum a mohou do země vstoupit pouze s platným cestovním dokladem (pas, na občanku bych to raději nezkoušel) a pobývat zde po dobu 90 dnů. Podle informací MZV ČR musí doba platnosti pasu přesáhnout předpokládané datum návratu minimálně o 2 měsíce.
Nová Kaledonie: ambasáda, zastupitelský úřad země v ČR:
Nová Kaledonie je francouzským zámořským územím, veškeré informace poskytne francouzská ambasáda:
Ambasáda francouzké republiky, Velkopřevorské nám. 2, 118 01 Praha 1, tel: 251 171 711, fax: 251 171 720, e-mail: ambafrcz@mbox.vol.cz, web: http://www.france.cz; konzulární oddělení: Nosticova 10, 118 00 Praha 1; tel: 251 171 711, fax: 251 171 720, provozní hodiny úřadu: 09.15 - 12.15
zastoupení ČR v zahraničí:
ČR nemá na Nové Kaledonii své zastoupení, nejbližší zastupitelské úřady jsou v Austrálii:
Embassy of the Czech Republic, 38 Culgoa Circuit, O' Malley, Canberra ACT 2606, Australia, Tel.: 0061- 6-2901386, fax: 0061- 6-2900006
Consulate General of the Czech Republic, 169 Military Road, Dover Heights, N.S.W. 2030, Sydney, Tel.: 0061-2-3718877, 3710860, Fax: 0061-2-3719635
Consulate of the Czech Republic, 500 Collins Street, Melbourne, Victoria 3000, Australia, Tel.: 0061-3-6296196, Fax: 0061-3-6291311
Consulate of the Czech Republic, 27 Virgilia Street, Duncraig WA 6023, telefon: (00)61-8/9246-7102, fax: (00)61-8/9246-7016, e-mail: cei@bigpond.com
aktualizováno: 03.02.2007 | nahoru
zdraví
Vzhledem k subtropickému klimatu je třeba dávat si pozor na slunce a dodržovat pitný režim. Noste sluneční brýle, používejte opalovací krémy s vysokým UV faktorem, vhodně se oblékejte (minimálně zakrýt ramena, ideální je dlouhý rukáv). Očkování není nutné, ale je doporučována klasická cestovatelská trojička: tetanus a hepatitida A a B. Na Nové Kaledonii se vyskytuje horečka dengue, chraňte se proto před komáry, opět je kromě repelentů doporučováno i vhodné oblečení (dlouhé nohavice, dlouhé rukávy).
aktualizováno: 03.02.2007 | nahoru
bezpečnost
Obecná bezpečnostní situace je dobrá, je třeba dávat normální pozor na osobné věci, doklady a peníze.
aktualizováno: 03.02.2007 | nahoru
přírodní podmínky
Nová Kaledonie je souostroví v jihozápadním Pacifiku, které leží asi 1200 km východně od Austrálie, 1500 km severozápadně od Nového Zélandu a zhruba 450 km jihozápadně od Vanuatu. Největším (a jediným hornatým) ostrovem Nové Kaledonie je Grande Terre, asi 100 km na východ od Grande Terre leží Loyalty Islands (Îles Loyauté), na jihovýchod leží ostrov Île des Pins, asi 550 km severozápadně od Grande Terre leží Chesterfield Islands (îles Chesterfield).
Grande Terre je největším ostrovem souostroví (16372 km2). Jedná se o ostrov podlouhlého tvaru, jeho délka (směr severozápad - jihovýchod) je 350 km, šířka je zhruba 50 - 70 km. Pohoří ve vnitrozemí Grande Terre má 5 vrcholů, které dosahují nadmořské výšky nad 1500 metrů - nejvyššími body ostrova jsou Mt. Panié (1624 m n.m.) a Mt. Humboldt (1618 m n.m.).
aktualizováno: 09.02.2007 | nahoru | zobrazit/skrýt podrobnosti »»
Přírodní podmínky Nové Kaledonie jsou naprosto unikátní a z hlediska diverzity přírodních druhů je souostroví pokládáno za jednu z nejunikátnějších lokalit na světě. Na rozdíl od většiny tichomořských ostrovů, které jsou převážně vulkanického původu (a geologicky velmi mladé) je Nová Kaledonie původu kontinentálního. Nová Kaledonie byla původně součástí prakontinentu Gondwany, od které se oddělila (společně s Austrálií) pravděpodobně někdy koncem druhohor. K oddělení od australského bloku (společně s Novým Zélandem) došlo zhruba před 65 mil. let – začátkem třetihor - Nový Zéland a Nová Kaledonie se oddělily ve středním miocénu (před 10 mil. lety).
Izolace od okolních pevnin spolu s příhodným subtropickým klimatem vedlo k vývoji zcela jedinečných organismů – přes 70% všech živočichů žijících na Nové Kaledonii je endemických. Unikátem je vysoké zastoupení starobylých rostlinných a živočišných druhů, které dávají ostrovům poněkud "pravěký" vzhled. Jednou z nejtypičtějších rostlin jsou araukárie - po celém světě roste 24 druhů těchto předchůdců dnešních jehličnanů, z toho na Nové Kaledonii je to 19 druhů, které se nevyskytují nikde jinde.
Téměř se zde nevyskytují savci – těch zde existuje pouze 9 druhů a převážně se jedná o letouny (netopýry). Ptáků je na ostrově 137 druhů, nejzajímavějším je kagu, plachý, téměř nelétavý pták velikosti malé slepice, který se stal jedním ze symbolů ostrova. Dalším unikátem je holub goliáš, největší z žijících stromových holubů.
Plazi (86% endemických druhů) jsou zastoupeni převážně ještěry (gekoni, skinkové), hadi jsou zastoupeni pouze třemi druhy (nejedovatými). Původní obojživelníci se na ostrovech nevyskytují, francouzi sem dovezli rosnici zlatou, aby požírala škůdce na plantážích. Tento ekologický experiment je zatím úspěšnější než introdukce ropuch do Austrálie a rosnice neovlivňují negativně původní ekosystém.
Jedinečný je ale i svět pod mořskou hladinou. Nová Kaledonie se může pochlubit druhým nejrozsáhlejším korálovým útesem na světě, obývaném obrovským množstvím živočichů. Pod vodou také můžeme vidět druhý ze symbolů Nové Kaledonie – endemického hlavonožce loděnku novokaledonskou (nautilus). Na pobřežních mělčinách se vyskytuje i ohrožený mořský savec dugong, pláže jsou hnízdišti mořských želv.
Obrovským problémem pro ostrovní ekosystémy jsou lidé. Tím nejsou myšleni pouze evropané, domorodí kanakové dali přírodě taky pěkně na frak. Kromě toho, že velmi rychle vyjedli velké zástupce původní fauny (nelétavé ptáky, obrovské suchozemské želvy, varany a krokodýly), přinesli na ostrovy zemědělství a tedy i oblíbenou techniku zůrodňování půdy – vypalování lesů. S evropskými osadníky se dostavila další ekologická katastrofa – introdukce potkanů, prasat, koček a psů do místní přírody.
Další dvousečnou zbraní je fantastické nerostné bohatství. Téměř celá jižní třetina Grande Terre je tvořena ultrabazickými vyvřelinami, bohatými na nikl, chrom, titan a kobalt. Odhaduje se, že zdejší zásoby niklu tvoří asi 20% celosvětových zásob, dnes se Nová Kaledonie podílí 50% na průměrné světové roční produkci tohoto kovu. Těžba většinou probíhá pomocí velkoplošného povrchového dobývání, důsledkem je likvidace původního ekosystému a rozsáhlá eroze. Přesto, že zdejší příroda je naprosto unikátní, chráněné území tvoří necelé 3% celkového území Nové Kaledonie.
historie
První domorodci (příslušníci melanézské kultury Lapita) se na ostrovech usídlili asi 1500 let př. n. l. Druhá vlna osídlení nastala přibližně v 11. stol. n.l., kdy se na Nové Kaledonii a usídlili polynésané. Prvním evropanem, který Novou Kaledonii uviděl a pojmenoval byl britský mořeplavec James Cook, kterému hornatý terén na Velkém ostrově připoměl kopcovité Skotsko. Cookovi se souostroví líbilo zejména proto, že se jednalo o jedno z mála míst v Tichomoří s hustými borovicovými (araukáriovými) lesy, takže lodní tesaři měli do čeho zatnout své sekery.
Prvími bílými "osadníky" byli američtí velerybáři, kteří založili stanici na extrakci velerybího tuku v Lifou na Loyalty Islands v 40 letech 19. století. Následovali obchodníci se santálovým dřevem, které s obrovskými zisky vozili do Indie. Jelikož ani velerybáři ani nákupci dřeva nebyli smetánkou společnosti, velmi rychle začalo docházet ke krvavým střetům mezi obchodníky a domorodými kanaky.
Poslední francouzský císař Napoleon III. anektoval Novou Kaledonii v roce 1853. Francie okamžitě následovala britského příkladu a do této zámořské državy začala deportovat své vlastní zločince. Trestanecká éra skončila v roce 1897, do té doby sem bylo deportováno zhruba 22000 lidí.
Objev obrovského nerostného bohatství (niklu) a příliv svobodných přistěhovalců nadále zvětšoval propast mezi domorodci a kolonisty. Kanakové byli vyháněni ze svých stradičních sídlišť, aby udělali místo rozlehlým povrchovým dolům. Napjatá situace kulminovala roku 1878, kdy se kanakové vzbouřili proti koloniální správě. Boje trvaly 7 měsíců a v tomto období bylo zabito asi 1200 domorodců a několik set bělošských osadníků. Po potlačení vzpoury a následných represích se situace kanaků zhoršila ještě více.
aktualizováno: 10.02.2007 | nahoru
