Samoa | Nezávislý stát Samoa | Austrálie a Oceánie | dalky.cz

Měl štěstí, neboť těsně před jeho příchodem předpověděl domorodý prorok Nafanua, že cizinci přinesou na Samou nové náboženství, které nakonec zvítězí. Poté, co založil (spolu s kolegou Charlesem Barffem) misii LMS na Samoi, odjel na čas do Anglie, kde shromáždil peníze pro svoji další činnost. V roce 1838 se vrátil na Samou a tentokrát zde zakotvil na ostrově Upolu. Osudným se mu stalo až vylodění na vanuatském ostrově Erromango v roce následujícím.

Williams tu měl pro změnu opravdu velkou smůlu, neboť den před jeho příjezdem zabili bílí obchodníci se santálovým dřevem na ostrově několik lidí, a tak si domorodci vybili svůj vztek na bezbranném misionáři a okamžitě po přistání ho (spolu s jeho kolegou Jamesem Harrisem) zabili a snědli. Stalo se tak 20. listopadu 1839.

Zajímavou dohru měl ovšem tento případ po 170 letech. V roce 2009 pozvali obyvatelé ostrova Erromango (nyní už horliví křesťané) prapravnuka Johna Williamse, Charlese Milnera-Williamse, na ostrov i s jeho rodinou, aby ho symbolicky požádali o odpuštění. Potomci kanibalů se během impozantního obřadu seřadili a žádali jeden po druhém členy Williamsovy rodiny, jichž přijelo celkem osmnáct, o odpuštění. Jako součást omluvy za zabití jeho prapradědečka obdržel Milner-Williams na revanš sedmiletou dívku. Samozřejmě jí dostal pouze symbolicky a nesnědl jí, nýbrž se naopak zavázal postarat se o dívčinu výchovu a vzdělání. Jako další projev usmíření pak ostrované přejmenovali Dillonovu zátoku, kde byl Williams zabit, na zátoku Williamsovu.

Brzy po misionářích přišli na Samou obchodníci a lovci velryb. A jak už to tak bývá, s obchodními zájmy přišly brzy i zájmy politické. V 50. letech 19. století se stala Samoa dějištěm zápasu tří světových mocností o to, kdo tuto malou tichomořskou zemi ovládne. Německo, Velká Británie a USA vyslaly do apijského přístavu válečné lodě, aby demonstrovaly svou sílu. Zdá se, že příroda měla tehdy více rozumu než všichni mocipáni dohromady, neboť 16. března 1889 se přihnal cyklon (či, chcete-li, hurikán). Vojenské lodě odmítly přístav včas opustit (přece ho nenecháme na pospas našim konkurentům, že?) a tak se během bouře potopilo v apijském přístavu šest válečných lodí ze sedmi. Tato přírodní katastrofa pravděpodobně odvrátila hrozící válku mezi třemi mocnostmi. Ztráty utrpělo pouze Německo a USA. Obě mocnosti ztratily po třech lodích.

Celkově zahynulo toho dne v apijském přístavu 92 německých a 62 amerických námořníků. Brity mohlo těšit, že jedinou lodí, vyváznuvší z katastrofy, byl britský křižník Calliope, kterému se nakonec přece jen podařilo ze zátoky včas odjet. Mocensky to ale Britům nakonec bylo houby platné, neboť ze tří uvedených mocností to byli nakonec oni, kdo byl vyšachován z dělení Samoi. Hned v roce 1889 sice byla podepsána Berlínská smlouva, která uznávala nezávislost Samoi, ve skutečnosti si ovšem významný vliv v zemi udržely všechny tři mocnosti. Avšak už v roce 1899 byla Berlínská smlouva změněna v neprospěch Britů. Apii a celou západní část Samoi obsadili Němci, zatímco východ Samoi obsadili Američané, kteří drží tuto svou polovinu dodnes.

Nutno ovšem podotknout, že nejen kolonizátoři přicházeli v té době na Samou. Nejslavnějším apijským usedlíkem byl bezesporu skotský spisovatel Robert Louis Stevenson (1850–1894), který si postavil dům ve Vailimě na předměstí Apie a strávil zde poslední čtyři léta svého života. Stevenson zde v roce 1894 i zemřel a má tu hrob a muzeum.

Na počátku 19. století se na Samoi vytvořilo hnutí Mau, které protestovalo proti přítomnosti kolonizátorů zemi. Těmi byli nejdříve Němci, ale v roce 1914, kdy vypukla první světová válka, je vystřídali Novozélanďané, kteří hrdinně využili příležitosti a zabrali Němcům, zaneprázdněným boji v Evropě, jejich dosavadní kolonii. V sobotu 28. prosince 1929 protestovali samojští demonstranti v Apii proti novozélandské administrativě. Novozélanďané reagovali kulometnou střelbou do demonstrantů. Výsledek (11 mrtvých, včetně vůdce hnutí Mau, 50 zraněných) Novozélanďanům rozhodně na popularitě nepřidal, a to zvláště díky faktu, že demonstrace byla poklidná a nenásilná.

Dodnes se dni, kdy se tento masakr udál, říká na Samoi Černá sobota. Jelikož ovšem Novozélanďané v obou světových válkách bojovali na té správně straně (co se výsledku obou konfliktů týče), zůstali na západě Samoi až do roku 1962. V tomto roce Samoa získala, jako první tichomořský národ, úplnou nezávislost. Pro úplnost ještě dodejme, že dnes je na tom Americká Samoa ekonomicky daleko lépe než Samoa nezávislá. Obyvatelé Americké Samoi sice nemají přímo americké občanství, ale mohou se do USA volně stěhovat a dnes jich v USA žije kolem 130000, čili daleko více než v samotné Americké Samoi, která měla roku 2008 necelých 60000 obyvatel…

Místní obyvatelé mi na Samoi říkali, že samojštině je velice podobná tožština a tokelauština. S lidmi z Tongy a Tokelau se bez problémů domluví. Ale třeba tahitština je už pro ně naprosto nesrozumitelná a s Tahiťany se baví raději anglicky. Angličtina je na Samoi druhým úředním jazykem a ovládají ji alespoň na základní úrovni téměř všichni domorodci. Výuka na středních školách probíhá kupříkladu pouze v angličtině.

talofa – vítejte
tofa – sbohem, nashledanou
faafetai – děkuji
faamolemole – prosím
ioe – ano
leai – ne
masalo – možná
taeao – zítra
manuia le po – dobrou noc
o a mai oe? – jak se máš?
fia ai – mám hlad
fale – dům
falesa – kostel
maketi – trh
falemai – nemocnice
matafaga – pláž
motu – ostrov
vaituloto – jezero

Hezká je i Vailima (místo, kde je Stevensonovo muzeum a jeho hrob) a baháistický chrám. Naopak hodně dalších lokalit, které vychvalují průvodce, stojí za starou belu. Daleko nejhorší bylo pro mě v tomto ohledu místo zvané Pulemelei Mound (ostrov Savaii), které Lonely Planet i jiné průvodce z nějakých záhadných důvodů vyzdvihují jako highlight celé Samoi. Prdlajs tam ovšem uvidíte. Sopečný kráter Tafua (rovněž ostrov Savaii) je také docela zoufalé místo.

Zajímaví jsou na ovšem na Samoi především lidé. A ti jsou na Samoi různí. Často jsem se setkal s lidmi, kteří vidí v turistovi pouze objekt, který je potřeba pokud možno co nejvíc zkásnout. Občas vás někdo lehce natáhne, neboť ceny často nejsou u zboží ani u vstupů uvedeny. Samoa navíc není ideální destinací pro kempování, neboť téměř každý kousek půdy někomu patří a často se někdo vynoří i v místech, kde byste nikoho nečekali, a oznámí vám, že to je jeho pozemek a že musíte zaplatit. Samojci jsou pohodáři, což ovšem také často znamená, že jsou dost líní a nepružní. Na práci, kterou by v Evropě pohodlně zastal jeden člověk, je třeba zaměstnat tak dva až pět Samojců…

Na druhou stranu jsou ovšem někteří Samojci neuvěřitelně milí a pohostinní a pokud ve vás nevidí pochodující kasičku, nýbrž vzácného hosta, snesou vám i modré z nebe, abyste byli spokojeni. Mně bylo skvěle především u rodiny ve Fagamalo (ostrov Savaii), kde mě prakticky adoptovali za vlastního. Na tuhle rodinku asi jen tak nezapomenu.

A pak je zde samojské počasí. Pokud sem pojedete, je asi dobré vyhnout se období dešťů. které začíná právě v listopadu.