Společenství severních Marian
státní znak
státní hymna
Gi Talo Gi Halom Tase
Perry-Castañeda Library: Severní Mariany
Commonwealth of the Northern Mariana Islands (CNMI)
rozloha477 km2
hlava státuprezident USA zastoupený guvernérem (Benigno R. Fitial)
polit. systémspolečenství je pod oficiální správou USA
územní uspořádání4 municipiality (Northern Islands, Rota, Saipan, Tinian)
hlavní městoGarapan (ostrov Saipan)
jazykangličtina (úřední řeč), chamorština, karolínština, japonština, korejština
náboženství, církvepřevládá křesťanství, zbytky přírodních náboženství
čas, časová pásmaGMT + 10
nedochází ke změně letního a zimního času
měnaUSD
elektrický systém220-240 V / 50 Hz
tel. předčíslí00 1 670
aktualizováno: 17.01.2007 | nahoru
doklady, víza
Všichni cestovatelé potřebují víza (platné pouze 3 měsíce) a zaplacenou cestu z ostrovů. Vzhledem k tomu, že Severní Mariany jsou formálně americkým územím, platí obdobné podmínky jako pro vstup do Spojených Států. Pro bližší údaje doporučujeme kontaktovat americkou ambasádu. Good luck...
aktualizováno: 18.05.2006 | nahoru
zdraví
Pozor na slunce! Dodržujte pitný režim, úžeh nebo úpal jsou relativně nebezpečné, ale hlavně nepříjemné komplikace. Dále se doporučuje dbát na osobní hygienu, vhodné je očkování proti hepatitidě typu A a B a tetanu.
aktualizováno: 18.05.2006 | nahoru
přírodní podmínky
Společenství severních Marian (Commonwealth of the Northern Mariana Islands - CNMI) tvoří 14 z 15 ostrovů Marian (15. ostrovem je Guam, nejjižnější z ostrovů a dnes nezávislé teritorium USA). Souostroví se rozkládá v západním Tichém oceánu přibližně severojižním směrem a na délku má asi 650 km. Mariany tvoří hraniční čáru mezi Tichým oceánem a Filipínským mořem. Na východní straně souostroví leží známý Mariánský příkop - nejhlubší místo na zeměkouli. Ostrovy jsou všechny vulkanického původu, na některých jsou dodnes činné sopky (sopka na ostrově Pagan - 565 km severně od Saipanu - vybuchla v letech 1984 a 1988). Nejvyšším bodem souostroví (a zároveň celé Mikronésie) je vrchol ostrova Agrihan (965 m n.m.). Na velkých jižních ostrovech se také vyskytuje velké množství vápence (původně korálového původu). Díky vápenci má krajina silně krasový chatakter. Dešťová voda, která se vsákne do země pak prosakuje až k mořské hladině, kde vytváří (díky své nižší hustotě) oddělenou vrstvu vody, využitelnou jako užitková nebo pitná voda.
Nejdůležitějším stromem na ostrovech je kokosová palma. Palmy jsou zdrojem kopry (sušené hmoty zevnitř kokosového ořechu, ze které se následně lisuje kokosový olej), která je nejvýznamějším exportním artiklem země. Kokosy jsou dále velmi významným potravinovým doplňkem, z vláken se dělají provazy, z listí rohože, šťáva z květů se nechává kvasit a vyrábí se z ní alkohol (tuba), dřevo se používá ve stavebnictví a sochařství, prostě kokosová palma je naprosto nezastupitelná. Jediným savcem, který je původem z ostrovů je netopýr, vzhledem k jeho oblíbenosti v místní kuchyni jich však už moc nezbylo. Samozřejmostí jsou importovaná prasata, psi, kočky, kozy a dobytek, nepřehlédnete ani zástupce zdejších plazů - různé všudypřítomné ještěrky a gekony. Z mořských živočichů (kromě obligátních ryb, želv, korálů) stojí za zmínku hlavně sumýši (mořské okurky), jejichž výskyt ve zdejších vodách je velmi hojný a kteří nalézají široké uplatnění v asijské kuchyni, kde jsou pokládány za pochoutku (a mírné afrodisiakum).
Severní Mariany jsou v Guinessově knize rekordů uváděny jako země s nejvyrovnanějším počasím na světě. Průměrné denní teploty se pohytbují celoročně kolem 27°C. Období dešťů trvá od července do října. Ostrovy taktéž leží přímo v tzv. tajfunovém pásmu, takže silnější vítr zde čas od času (zejména v obdobé mezi zářím a prosincem) nikoho moc nepřekvapí.
aktualizováno: 18.05.2006 | nahoru
historie
Ostrovy patřící k severním Marianám byly poprvé osídleny chamořany asi před 3500 lety. Tito osadníci po sobě na ostrovech zanechali spoustu záhadných stojících kamenů. Prvním evropanem na Marianách byl roku 1521 Ferdinand Magellan, který jim dal docela nelichotivé jméno - pojmenoval je Ostrovy zlodějů (Islas de los Ladrones). Jméno, které nesou ostrovy dnes jim dal až katolický misionář Luis Diego Sanvitores. Pojmenoval je Las Marianas, na počest rakouské princezny Marie Anny, vdovy po španělském králi Filipovi IV. Protože rodilí chamořané necítili příliš potřebu měnit své náboženství, jezuitům zde příliš pšenka nekvetla. Španělé se tedy přichýlili k dosti drastickému kroku - začli přestěhovávat chamořany na Guam. Tento záměr se jim však nepovedl na ostrově Rota - většina původních obyvatel se ukryla v džungli a unikla zajetí a přesunu. Kolem roku 1820 dovolili španělé ostrovanům ze západních Karolín (jižně od Marian), aby se přestěhovali na největší z ostrovů. Poté, co papež Leo XIII (1885) potvrdil španělskou nadvládu nad ostrovy, původní naturalizované chamorské obyvatelstvo se začlo stěhovat z Guamu zpět na Mariany. Nejlepší půda však již byla zabrána zemědělci z Karolín.
S příchodem španělsko-americké (1899) války prodali španělé Mariany (a Karolíny a Palau) Německu. Němci se snažili z koupě taky něco vytřískat a rozjeli těžbu kopry a rybářský průmysl. Na to však bylo zapotřebí dělníků - přišlo tedy mnoho domorodců z ostrovů Chuuk a Yap, stejně jako mnoho japonských dělníků. Japonci také vytvořili velmi silné obchodní společnosti a de-facto začali kontrolovat veškerý obchod s cukrovou třtinou a ostatními zemědělskými produkty. S příchodem I. světové války se moc dostala (díky mandátu Ligy národů) do rukou Japonců, kteří prosazovali více a více výrobu cukru. Háje kokosových palem byly vykáceny, všude teď rostla třtina a v polovině 30. let 20. století představovala japonská produkce cukru na Marianách více než 60% příjmů všech činností po celé Mikronésii.
Když japonci poprvé přišli na ostrovy, žilo zde asi 4000 původních chamořanů. Pak přišel růst zemědělského průmyslu a silná imigrace, ke konci II. světové války zde žilo asi 45000 japonců. II. světová válka znamenala pro ostrovy doslova katastrofu - Mariany, díky své poloze v Mikronésii, se staly klíčem k obranné linii japonců v tichomoří. Americká námořní pěchota se vylodila na Saipanu v létě 1944 a zároveň byla napadena japonská flotila kotvící poblíž. Lodě byly potopeny relativně snadno, z pevniny však nechtěli dát obránci ani metr. Nelítostné boje, při kterých zahynul veškerý vojenský a většina civilního japonského personálu, dnes připomíná spousta válečného šrotu a desetitisíce japonců, kteří sem jezdí vzdávat hold svým 30000 padlým příbuzným. Podobně to odnesl i ostrov Tinian, ze kterého se po dobytí americkou armádou stalo nejrušnější letiště v Pacifiku a ze kterého startovala letadla bombardující Japonsko (četně bombardérů s atomovými pumami). Po válce připadly Mariany na základě rezoluce OSN pod civilní i vojenskou správu USA. V letech 1948 - 1962 uzavřela CIA polovinu ostrova Saipan pro vojenské účely a tento stav prakticky přetrvává dodnes.
aktualizováno: 18.05.2006 | nahoru
